Tažení fotbalových Válcoven z divize až do první ligy pamatuje i dnes třiašedesátiletý Vladimír Coufal. Do týmu přišel z Vítkovic v roce 1973 a přestupu nikdy nelitoval. Vždyť si díky tomu zahrál v sezoně 1976/1977 první ligu.
„Ve frýdecko-místeckém dresu jsem zažil spoustu postupů v řadě za sebou. Když jsme postoupili do ligy, celé město bylo v euforii. Na něco takového se prostě nedá zapomenout,“ uvádí Coufal.
Těžká první liga
První liga je dodnes největším úspěchem frýdeckomísteckého fotbalu. Tehdy Válcíři měřili síly s nejlepšími českými a slovenskými celky. Ovšem v nejvyšší soutěži vydrželi pouhopouhý rok.
„Škoda, že jsme první ligu hráli jen jeden rok. Platili jsme nováčkovskou daň. Chyby dělali hráči i trenér. Nikdy nezapomenu na to, jak trenér Zachar poslal v domácím střetnutí proti Slavii na trávník místo stopera Mariána Lovíška Jána Barčáka, který za chladného počasí nastoupil málo rozhýbaný. Důsledkem byl gól Františka Veselého, byť z pětimetrového ofsajdu, který pomezní rozhodčí neodmával,“ vzpomíná Coufal na nešťastný okamžik.
Nejlepší střelec třetí ligy z ročníku 1974/1975 se domnívá, že tehdejší družstvo Frýdku-Místku by se
v současné Gambrinus lize rozhodně neztratilo.
„Tenkrát měla liga svou kvalitu. Československo získalo titul mistrů Evropy v Bělehradě. Prakticky v každém družstvu hrál nějaký reprezentant. Ve Slovanu Bratislava to byl Ondruš, Masný nebo bratři Čapkovičové. V pražské Dukle doslova ikony československého fotbalu Nehoda, Gajdůšek či Vízek. Znali jsme je jen z televize a znenadání stáli proti nám přímo na hřišti. Kdybychom hráli první ligu v dnešní
době, pohybovali bychom se v klidném středu tabulky,“ říká přesvědčeně Coufal.
Pamětník první ligy ve frýdecko-místeckém dresu bydlí hned nad Stovkami a na domácích zápasech třetiligového týmu chybí málokdy.
„Dlouho už se sice mluví o druhé lize, ale současný kádr na takovou soutěž nemá,“ míní fotbalová legenda.
