Žít ve tmě není nic jednoduchého. Je to těžší pro ty, kteří se bez zraku narodili, nebo pro ty, kteří o něj přišli během života?
I odborníci se v tom různí. Uplynulý týden si mohli vidomí v Mladé Boleslavi vyzkoušet, jaké to je třeba vypít kávu bez zraku. Že to nic není? No tak to jste si to ještě nezkusili! Když jsem studovala na vysoké škole, museli jsme při jednom z předmětů trénovat nejen Braillovo písmo, ale také chůzi poslepu, se zavázanýma očima. Abychom handicap lépe pochopili. Vybavuji si to, jako kdyby to bylo včera. Sejít se schodů. Nejdřív šmátrám po zdi, pak se pouštím dolů. Jedna noha, druhá. Takhle zápočet nezískám. Bez horizontu jsem v háji. Pocit beznaděje a poklona před vůlí nevidomých, kteří to zvládají.
