Živly: tlustá ženská i zvětralý vápenec

„Pod gymplem stojí husita, vedle něj přes cestu rudoarmějec a u továrny Jitona další. Pionýrka mu nese květinu. Pak jsou tu ještě svatí. Ale třicet pět let, pokud vím, nevzniklo nic nového,“ vyjmenovává Vojtěch Máca. Spolu s Martinem Mikulou se shodli, že v Soběslavi socha prostě chybí.
Pustili se do akce a uspořádali sochařské sympozium Živly. Plastiky, které vytvořila šestice pozvaných studentů, ozdobí město. Mladí umělci dostali téma Živly a absolutní tvůrčí svobodu. Vymezením voda, oheň, země, vzduch se sevřít nenechali.
„Netvořím konkrétní živel. Moje dílo je abstraktní plastikou, ze které, doufám, bude zadané téma cítit,“ říká Barbora Krninská, studentka Akademie výtvarných umění v Praze a pochvaluje si práci s materiálem. „S kamenem pracuju poprvé. Od toho jsou ale sympozia báječná. Můžu zkusit nové věci,“ dodává. Pro Vojtěcha Macha-Žižku je jedním z živlů člověk. „Podobně jako voda, oheň, vzduch i lidé přetvářejí svět. Vytesal jsem tlustou ženskou, obraz dnešní konzumní společnosti,“ vysvětluje student. Torzem ženy ztvárňuje vodní živel Magdaléna Staňková. Jako materiál si zvolila dubové dřevo. „Prostě příroda a víc neřeším,“ popisuje svou inspiraci další z tvůrců Michal Bernhard. Z krystalického vápence vytvořil kořen stromu. „Kořen symbolizuje růst, sílu, tím spíš, když je z kamene,“ vysvětluje.
Do pročítání historie Soběslavi se ještě před tvořením pustil Matouš Vepřek. „Zjistil jsem, že město bylo několikrát vypálené, byly tu války, povodně. Živly si se Soběslaví dost pohrávaly. Udělal jsem proto živel, který jakoby vystupuje z hrobu a kdykoli může znovu způsobit pohromu. Je to takový zdvižený prst, aby lidé byli stále připravení,“ vysvětluje student. Dílo tvořil z topolu, nástrojem mu byla pouze motorová pila. „Běžně používám dláta. Ale tady jsem chtěl zachovat syrovost, živelnost, proto pracuju jen nahrubo pilou. V ní je ostatně velká síla jako v ohni, vodě, větru,“ dodává Vepřek. Šestým z tvůrců je Martin Mikula. „Nedělám nic určitého. Rozhodl jsem se zachovat přirozené struktury kamene, vymleté vodním živlem. Jako kontrast k nim poslouží mnou leštěné plochy,“ popisuje sochař a organizátor sympozia v jedné osobě. Dodává, že Soběslavští se o práci výtvarníků zajímali. „Chodili se na nás podívat jak jednotlivci, někteří dokonce každý den, tak školy i školky,“ říká Mikula. Společně s Mácou se mu podařilo na akci sehnat nejen podporu města a sponzorů, ale i sto čtyřicet tisíc korun z grantu Evropské unie – z programu Mládež v akci. „Vůbec jsme nečekali, že nám grant přidělí. Díky nim jsme mohli tvůrcům uhradit tři týdny ubytování, jídlo, materiál a ještě menší finanční odměnu. Žádali jsme poprvé a hned to vyšlo. Snad tím inspirujeme i další lidi, kteří v hlavě nosí dobré nápady, ale peníze na realizaci jim chybí,“ doufá sochař.
Dvě až tři sochy vytvořené během sympozia by měly do konce roku zdobit park, který obklopuje galerii svatého Marka. Další chtějí organizátoři umístit u kostela svatého Víta a na budoucí soběslavské koupaliště.
„Máme připravená místa, přesně o nich ale ještě budeme jednat na městě,“ dodává Máca. Do konce září ale mohou zájemci díla vidět v soběslavském areálu bývalého Otavanu v ulici Na Ohradě.