Když někomu, kdo nezná Hradec Králové, vyprávím, jak město vypadá, pokaždé zmíním unikátní městský okruh a nikdy nezapomenu na Orlici, Labe a jejich soutok.
Již od dětství vím, že obě řeky jsou něco výjimečného. Kdysi jsem bydlel v centru města hned vedle řeky Orlice. Právě proto jsem nikdy neměl pocit, že v centru bydlím. Stačilo se na kole prohnat pod viaduktem městského okruhu, snad jediným výrazným důkazem toho, že rodný dům se nacházel uvnitř města, a už jsem pádil podél řeky do Malšovic nebo na „Stříbrňák“. Dnes bydlím o kus dál. Myslím tím blíž k Labi. A skoro nic se nezměnilo. Stačí jen podjet pod mostem u Aldisu a jsem v přírodě. Pak jen pomalu šlapu na kole a vychutnávám si cestu do Předměřic a zpátky. Není to jen jedinečný kolorit, co řeky městu dávají, ale především jejich prostřednictvím s Hradcem prorůstá příroda.
