Po dvouciferném růstu v loňském roce se zlatu mimořádně daří i letos. Jeho spotová cena překonala maxima z loňského prosince a dosáhla na sklonku uplynulého týdne rekordní hodnoty 2195 dolarů za trojskou unci.
Děje se tak i přesto, že guvernér americké centrální banky Jerome Powell brzdí očekávání trhu ohledně rychlého snižování úrokových sazeb v USA a americký dolar od začátku tohoto roku posílil. Právě s americkou měnou je cena zlata historicky negativně korelována. Rovněž čisté pozice v derivátech na zlato, které jsou na podprůměrných hodnotách, neindikují zrovna silný zájem ze strany burzovních spekulantů včetně hedgových fondů. Posilování dolaru v posledních dnech přece jen ustává, když finanční trh aktuálně přes opatrnou rétoriku ze strany Fedu zaceňuje minimálně tři redukce úrokových sazeb do konce roku.
Hlavním důvodem růstu cen zlata se nicméně jeví stále silná poptávka ze strany centrálních bank, které pokračují v diverzifikaci svých rezerv. Celkové nákupy zlata byly sice loni o něco nižší než v roce 2022, ale teprve podruhé v historii překonaly hranici tisíc tun, což je více než dvojnásobek hodnot z předpandemického období. Mezi největší zájemce o nejcennější z kovů se v posledních letech řadí země s autoritářským režimem, jako je Rusko, Indie nebo Turecko, přičemž zdaleka nejvíc loni do zlata investovala Čína, a to 225 tun.
Právě čínská centrální banka pokračuje v intenzivních nákupech žlutého kovu i v letošním roce, když jen za leden navýšila své zlaté rezervy o jedno procento na celkových 2257 tun. Mezi kupce zlata se řadí i středoevropské instituce včetně České národní banky, která loni na podzim ohlásila záměr navýšit zlaté rezervy až na 100 tun. Výhled na ceny zlata do konce roku i přes stávající růst zůstává stále spíše pozitivní, zvlášť pro situaci, kdy Fed, případně i další centrální banky, přikročí ke snižování úrokových sazeb.
Autor je portfolio manažer J&T investiční společnosti
