Hodnocení přitom pochází od autority jménem Evropská asociace telekomunikačních operátorů (ECTA) sdružující evropské telekomunikační operátory, ale také od výrobce telekomunikačních zařízení a poskytovatele dalších služeb spojených s telekomunikační oblastí.
Nejde tedy o žádnou pochybnou analýzu ušitou horkou jehlou, jako si loni v prosinci střihl právě ČTÚ, aby dokázal, že ceny jsou u nás na evropském průměru. Naopak. ECTA ve své poslední zprávě taktéž z loňského roku přiřkla ČTÚ druhý nejhorší výsledek z dvaadvaceti sledovaných zemí. Horší než náš byl už jen regulátor z Bulharska. Jistě také není bez zajímavosti, že v žebříčku ECTA se ČTÚ tradičně umísťuje mezi těmi nejhoršími už od roku 2005.
Rozsah průzkumu zahrnuje širší institucionální a legislativní prostředí, jež ovlivňují odvětví, jakož i uplatňování nařízení vnitrostátních telekomunikačních regulačních orgánů. V případě nečlenských zemí EU bere v úvahu ještě implementaci nařízení směřujících z Bruselu.
Jak vidno, Česká republika to s 192 body nemá daleko na úplné dno tabulky. Národní regulátoři ve vyspělých zemích přitom dosahují výsledku 300 bodů a výše. Ale třeba i takové Maďarsko na tom není s 264 body úplně špatně a v hodnocení se může směle srovnávat s Německem.
Takto dopadlo hodnocení evropských telekomunikačních regulátorů:
Do uvedeného součtu bodů se promítá pět oblastí legislativního, institucionálního, tržního a exekutivního rázu. V první oblasti institucionálního systému dopadlo Česko docela dobře, tedy až na oblast „Appeals procedure“, což je řízení o opravném prostředku. Ale pozor, institucionální prostředí regulátor nevytváří, to mají na starosti naši volení zástupci v parlamentu. Pak už ale převládají negativa se známkou „velmi nevyhovující“. Úplně nejhorší je Česko například v hodnocení možností vstupu na trh.
ČTÚ: my nic, my muzikanti
ČTÚ se zaklíná tím, že telefonní služby poskytované prostřednictvím mobilních sítí pro koncové uživatele (maloobchodní služby) nejsou součástí ani jednoho z definovaných relevantních trhů. Jinými slovy, nelze je stanovit jako tzv. propojovací poplatky. Jednotlivé společnosti si tak v rámci své obchodní politiky na liberalizovaném trhu mohou u neregulovaných služeb stanovit cenu.
Jenže… Tady pláčou úředníci ČTÚ na špatném hrobě a kdyby opravdu chtěli, tak by sjednali nápravu. Pravda, nedá se to stihnout ze dne na den, ale za pár let by si tento mocný regulační nástroj mohl ČTÚ opět osvojit. Úřad totiž regulaci na trhu originace hovorů z mobilních sítí sám svým rozhodnutím zrušil, a prohlásil tento trh za „efektivně konkurenční“. Čili je nyní v postavení vojáka, který sám sebe střelil do nohy a zahodil zbraň, a nyní si stěžuje, že nemůže útočit…
Obnovení regulace je sice záležitost na 2 až 4 roky, ale možná by nebyla vůbec třeba, kdyby ČTÚ zahájil potřebné kroky k jejímu případnému zavedení, protože celý proces od vymezení relevantního trhu počínaje, přes jeho analýzu a uložení nápravných opatření konče, musí dle zákona konzultovat s dotčenými subjekty, tedy operátory. Takže by možná stačilo jen reálné nebezpečí zavedení cenové regulace, a mobilní operátoři by se začali chovat rozumněji.
Ale takto prostě vědí, že díky neexistenci operativního nástroje na jejich umravnění, a neochotě vedení ČTÚ to změnit, mají stále k dobru několik let, kdy si s cenami pro koncové uživatele mohou doslova dělat, co chtějí…
Když se chce, všechno jde. ČTÚ se ale nechce
Problém je tedy v tom, že se vysoce postaveným úředníkům v Radě ČTÚ nechce. Do roztrhání těla jsou zdá se odhodláni bránit své stanovisko, že nejlepší regulace je žádná regulace a že trh se postará sám o sebe. Těžko říct, co je vede k tomuto pomýlenému vidění trhu, který už ze své podstaty nemůže být konkurenční a potřeboval by regulaci jako sůl.
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
