Po zhlédnutí titulku zprávy o tom, že i Praha 6 vyhlásila „stav klimatické nouze“, pro mnohé následoval šok - z pocitu, že i jedna z posledních bašt rozumu vykročila mimo oblast racionálního myšlení. Jedna věc je totiž ochrana přírody, klimatu, naší rodné planety, pokud se z toho ale stane ideologický nástroj, je to vždycky špatně. Ať už jde o jakkoliv bohulibý cíl. Leckdo asi pamatuje, jak se „bojovalo za mír“.
Na obranu Prahy 6 – čtvrti honosící se vkusnými obytnými domy z doby první republiky a ještě krásnějšími vilami – lze říct, že na rozdíl od některých jiných částí hlavního města na to jde přeci jen trošku s rozumem. „Nechceme, aby šlo o módní hurákampaň,“ nechal se slyšet předseda výboru pro participaci Oldřich Kužílek z hnutí STAN. Mezi oznámená opatření patří regulace dopravy, budování pítek a zapovězení plastových nádob během akcí, kterých je na „šestce“ požehnaně.
Jistě, není to hurákampaň,ale kampaň to stále je. Nic proti snaze usměrnit dopravu, které sice pomohlo otevření Blanky, ale bez navazujících silničních uzlů uvrhlo některé části Prahy 6 do nepříjemné smogové situace. Nic proti tomu, že se přestanou hromadit kupy plastových kelímků, a to nejen v této městské části. A je i dobře, že se upozorňuje na nedokončený pražský okruh, který zvláště v severní části metropole citelně chybí.
Toto vše ale je možné řešit postupně, bez otálení, ale s postupnými kroky. Akce a kampaně jsou ideologickým zvěrstvem, které možná funguje na pár dní, ale v dlouhodobém horizontu s netečností lidí většinou nic moc nezmůžou. Nikde není psáno, že ochrana životního prostředí je levicovou agendou. Z hlediska obsahu je to spíše téma konzervativní, které ovšem pravicové strany nedokáží pořádně uchopit. A právě neschopnost uchopit nová témata rozumným způsobem je jedním z důvodů, proč i v tak dříve pravicové čtvrti začaly skutečně pravicové strany prohrávat.
