Házet vinu na Green Deal je tak snadné, ale fakta mluví jinak
- Virální příspěvky na síti X často svádějí vysoké ceny energií v Evropě na takzvané ideologické zákazy Bruselu.
- Například ale za neúspěchem těžby břidlicového plynu v Evropě stály geologie, legislativa i odpor veřejnosti, ne Brusel.
- Třeba nizozemské pole Groningen se zavíralo kvůli zemětřesením už v roce 2018, dlouho před vznikem Green Dealu.
Slyšíme to v jednom kuse. Green Deal ničí evropský průmysl, stojí nás peníze, nedává smysl… Stala se z něj nálepka, kterou jde nalepit na vše, co se nám na dnešní Evropské unii nelíbí. Že je to často úplný nesmysl? Nevadí. Účel světí prostředky.
Z „grýndýlu“ se stal pohodlný fackovací panák, kterému můžeme kdykoli jednu vrazit, a ještě spiklenecky pomrknout, jak jsme to té Unii nandali. Když je kritik poněkud sofistikovanější, vezme si na pomoc nějaký graf a názorně na něm ilustruje, jak pošetilé unijní enviropolitiky tu likvidují evropské rodinné stříbro (rozuměj – automobilky), tu nám vytahují z peněženky peníze, vyhánějí investory a tak dále.
Kritika versus hloupá zkratka
Nepochopte mě špatně, kritika je naprosto v pořádku a je potřebná. Chyby lze nalézt všude a současné hospodářské a environmentální politiky nejsou v žádném případě výjimkou. Je ale potřeba zůstat věcný a korektní. Bohužel doba sociálních sítí svádí k rychlým odsudkům, zkratkám a skandálním nadpisům. Ty totiž přitahují pozornost, tu tolik ceněnou nehmotnou komoditu dneška.
Vábení popularity zřejmě podlehl i nejmenovaný redaktor jednoho nejmenovaného významného zpravodajského serveru, když na síti X publikoval příspěvek vymezující se proti „plošným ideologickým“ zákazům, kvůli nimž prý Evropané platí za energie 12× více než Američané. Hlavním viníkem je podle něj zákaz těžby zemního plynu z břidlic takzvaným frakováním, tedy rozlámáním plynonosných hornin a vytláčením plynu za pomoci kapaliny pumpované do podzemí.
Podobně si dle tohoto redaktora Nizozemsko pomýleně zavřelo obří plynové pole Groningen, jedno z největších v Evropě, které dodávalo plyn do sítě od počátku 60. let minulého století. Post tohoto novináře nasbíral přes 300 lajků, desítky repostů a komentářů a přes 30 tisíc zobrazení. Pozornosti kopec, cíl dosažen.
Hezký příběh zkazila realita
Problém je, že se nám to spravedlivé rozhořčení pod tíhou faktů začíná poněkud rozpadat. Tak předně autorovi nesedí časová osa. Možný rozvoj takzvaného břidlicového plynu se v Evropě řešil na začátku minulé dekády, tedy téměř deset let před tím, než vůbec poprvé ve veřejné diskusi padl pojem „Green Deal“. Důvody, proč se v Evropě neodehrála podobná energetická revoluce jako v USA, byly různé.
Stopku frakování tehdy vystavily geologické podmínky, nedostatečná infrastruktura, komplikovaná legislativa, od USA odlišná vlastnická práva k nerostnému bohatství a v neposlední řadě odpor veřejnosti. V této oblasti mimochodem hrálo roli i Rusko, které dotovalo různá protestní hnutí. Každopádně se nejednalo o žádný plošný ideologický zákaz, kvůli němuž teď smutně koukáme, jak mají v USA laciný plyn.
Podobně lze rozplést případ Groningen. Toto plynové pole, v současnosti už na konci své životnosti, bylo dlouhodobě problematické, neboť těžba v něm způsobovala lokální zemětřesení. To pochopitelně okolní rezidenti nesli dost nelibě a o uzavření se proto mluvilo dlouhé roky. Nakonec o něm bylo rozhodnuto v roce 2018, tedy ještě před představením projektu Green Deal. Na několika málo místech stále probíhá dotěžování malého rozsahu, které by mělo skončit do konce dekády. Téma znovuotevření se tu a tam sice znovu objeví, ale s ohledem na předpokládané zbývající rezervy v objemu ani ne dvouleté spotřeby EU se jedná o víceméně zbytečnou debatu.
Řádky výše nemají být plošnou obhajobou politik energetické tranzice či, chcete-li, zelené dohody. Jde mi o obhajobu kritického myšlení proti línému shazování viny na pohodlně se nabízející oběť. Zvlášť novináři a opinion makeři by měli odolat svodům svézt se na populární vlně kritiky a pečlivě klást důraz na fakta, jakkoli třeba neladí s jejich světonázorem.
