Jak uvolnit trh s nemovitostmi? Přispět k lepší dostupnosti bytů a pokud možno i k poklesu jejich cen? Zatížit jejich přeprodej vyššími daněmi. Respektive zvýšit z pěti na 15 let období, po jehož uplynutí je ziskový prodej bytu dalšímu vlastníkovi osvobozen od daně z příjmu. Alespoň podle návrhu a jen mírně parafrázovaného zdůvodnění ministryně financí Aleny Schillerové.
Navrhované „utažení“ daňové výjimky by citovaná pozitiva nejspíš nepřineslo. Zároveň by ale ani nezpůsobilo žádnou tragédii. Ceny některých přeprodávaných bytů by možná ještě malinko stouply, protože dosavadní majitelé by si do nich připočetli i tuto daň. A ve státním rozpočtu by bylo víc peněz na záplatování děr a další utrácení (podle odhadů ministerstva financí citovaných Českou televizí zhruba 600 milionů korun ročně.
A nejde o to, že by to bytovou situaci pravděpodobně nezlepšilo, spíše naopak. Zázrak by nezpůsobilo ani zrušení daně z nabytí nemovitosti. Byť by to alespoň přineslo jistou finanční úlevu – většinou v řádu stovek tisíc korun. I o tom je ministryně financí Schillerová prý ochotna uvažovat, ovšem dle zásady „nechci slevu zadarmo“. Tedy výměnou za tzv. progresivní zdanění nemovitostí, kdy by se za druhý, třetí, čtvrtý a další vlastněný byt platilo víc. Hezky to shrnul šéf komunistů Vojtěch Filip: „Byty mají sloužit hlavně k bydlení, ne jako investice.“ Protože co se má kdo obohacovat na úkor druhých a ostatní vykořisťovat, chtělo by se dodat.
Sečteno a podtrženo, místo dalších opatření na podporu dostupnosti bydlení – snad už alespoň novela stavebního zákona doběhne do finále – se vymýšlejí nové daňové překážky. A celé je to zarámované odsuzováním těch, kteří si mohou dovolit a dovolí pořídit více bytů. Dokonce k výdělku. Jako by na rozumně nastaveném nájemném bylo něco špatného.
Také si není těžké domyslet, k čemu by tzv. progresivní zdanění nemovitostí vedlo. Lidé by začali své další byty přepisovat na blízké, aby se vyšší dani z nemovitosti vyhnuli. Ale trh by se nepohnul ani o píď.
