Výzvy k abdikaci. Ústavní žaloba. Hrozba seškrtáním rozpočtu. Hon na kancléře. Miloš Zeman podezřelou milostí pro šéfa své lesní správy politiky pořádně naštval, a zejména senátoři vymýšlejí, jako ho za to potrestat. Na jedné straně lze jejich rozhořčení chápat, na druhé straně je to přece jen poněkud malicherné. Hlava státu končí a nyní je třeba všechno úsilí směřovat k volbě nového prezidenta.
Senát nakonec neschválil usnesení, aby Zeman abdikoval, jež navrhly ODS a TOP 09. Je to tak lepší. Šlo by jen o plácnutí do vody, hlava státu by z toho měla jen legraci a její příznivci by zase jednou po čase získali důvod se semknout. Usnesení, které milost tvrdě kritizuje a označuje ji za nepřijatelnou, úplně postačí. K čemu silná přihlášení, když je stejně nemůžete nijak vynutit a nemají ani žádnou oporu v Ústavě? To už má větší logiku ústavní žaloba, o níž někteří senátoři ihned začali mluvit. Ale ani to není úplně dobrý nápad.
Jeden pokus horní komory žalovat stávající hlavu státu za její protiústavní kroky už zkrachoval, protože ve sněmovně tehdy měly většinu „Zemanovské“ strany. Nyní sice majoritu získala nová vládní koalice, ale ne ústavní, která je v tomto případě třeba. A dá se čekat, že ANO a SPD by žalobu za hrubé porušení Ústavy nepodpořily ani nyní. Spíše by její projednávání zneužily k zahájení vlastní prezidentské kampaně a mohlo by se jim i podařit vykreslit „demoblok“ jako partu „pomstychtivých tradičních politiků“.
Projev prezidenta Miloše Zemana k ruskému útoku na Ukrajinu
Pokud by návrh zbavující Zemana mandátu skutečně dorazil do dolní komory, nejspíš by se k němu strhla výživná debata, v níž by bývalé vládnoucí strany obvinily své nástupce ze snahy urvat veškerou moc – a nakonec by stejně spadl pod stůl. Na „mocichtivosti“ není nic špatného, ostatně v ní je smysl existence stran, ale musíte si umět prosadit svou, jinak máte ostudu a jste k smíchu. Přitom „Pětka“ si už sama zavinila nepříjemnou porážku, když ani napodruhé nezvolila nové radní České televize. Tohle by byl další „kopanec“.
Malicherné jsou i hrozby seškrtáním rozpočtu prezidentské kanceláře a doslova hon na jejího šéfa Vratislava Mynáře. To první už vláda částečně provedla a má to rozumné vysvětlení nikoli coby msta, ale prostě v tom, že všichni musejí šetřit a Andrej Babiš Miloše Zemana uplácel. O tom druhém pak platí, že „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Paradoxně totiž končící prezident stihl omilostnit Baláka, který jen plnil Mynářovy příkazy, ale s trestními kauzami samotného kancléře už zřejmě nestihne udělat nic.
Na Hrad patří demokrat
Zemanův mandát končí 8. března 2023. Je iluzorní myslet si, že pokud bude jeho šéfúředník do té aby obžalován, stihne se i pravomocný odsudek. A jinak mu milost dát nemůže (ačkoli již v rozhovoru pro MF DNES naznačil, že by to udělal). V úvahu přichází abolice, tedy zastavení trestního stíhání, ale k tomu už by potřeboval kontrasignaci premiéra a je nepředstavitelné, že by to Petr Fiala udělal. Totéž platí pro amnestii, která zahrnuje více lidí. (Tu hlava státu vyloučila, ale milost Balákovi také udělila v rozporu s dřívějšími prohlášeními.)
Sečteno a podtrženo, hrozby směrem k Hradu (či spíše k Lánskému zámku) jsou dílem směšné, dílem zbytečné. Zemanovi zbývá maximálně jedenáct měsíců mandátu. Důležité je dívat se dopředu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
