Počátek roku se ponese především v duchu prezidentských voleb. Voliči rozhodnou o změně v úřadu, který sice nemá v českém politickém systému téměř žádnou reálnou moc, avšak jeho představitel dokázal občany rozdělit na dvě poloviny. Volby tak nebudou zkouškou jen pro kandidáty, ale právě i pro samotný elektorát. Ten by měl ukázat, zda umí myslet politicky a do úřadu vynese novou tvář. Stejně jako to před lety udělali Slováci po divokých letech s Mečiarem.
Podobné zamyšlení by jistě svědčilo i kandidátům. Stačí se podívat na volební klipy, kterými chtějí ve veřejnoprávní televizi bojovat o přízeň voličů. Mnozí sice odpustí mizernou kvalitu zpracování, která některé spoty provází, obsah sdělení je však podprůměrný téměř u všech. Nekonečné záběry na zamyšleného kandidáta střídají dlouhé monology plné prázdných hesel, která si běžný divák s konkrétním kandidátem nespojí. Jako by už samotní aspiranti na post hlavy státu sázeli na to, že už jsou karty rozdány a není o co bojovat.
Bojovat už očividně nechce ani pražský dopravní podnik. Společnost nemá dostatek řidičů a bude v prvních lednových týdnech fungovat v prázdninovém režimu. Podobná opatření dopravní koncepci města nepomáhají. Kdo by přesedl z auta na tramvaj, když ví, že se v ní bude mačkat ještě více než obvykle?
