Zápisník Terezy Zavadilové: Česká reality show
Jednou se zajisté i akademicky prokáže, jak hluboký vliv na fungování globální společnosti měl vynález televizních reality show. Jeví se totiž jako vliv zcela disruptivní. Vlastně ne úplně vynález jako takový, předchůdci reality show v podobě různých skrytých kamer vznikli a přežívali za vlažného zájmu veřejnosti už od čtyřicátých let minulého století.
Zmíněný disruptivní vliv přinesla až exploze popularity těchto „soutěží“, konkrétně odvysílání první série Big Brothera v roce 1999 v Holandsku. Popularita se přeměnila v posedlost a obecenstvo neodradil ani název série vizionářsky přejatý z románu George Orwella 1984.
Nebýt reality show, docílit svých warholovských patnácti minut slávy by řadě bezvýznamných individuí trvalo déle. V Asii by nepropukla selfíčková mánie, která posléze zasáhla celý svět a změnila se v mnohamiliardový byznys, protože výrobci mobilů s Applem v čele stavějí popularitu nových modelů už teď hlavně na vylepšovaných selfie softwarech. K moci by se nedostali populisté.
Po říjnových volbách v Česku bylo často slyšet – podobně jako po volbách v Americe a předpokládejme, že i Britové volící brexit měli podobnou intenci –, že někdo volil některého z populistů, aby „byla sranda“. Bohužel – bohudík? – úspěchu současných zábavných vládců pomáhá to, že ekonomika ve vyspělém světě roste. Svět se poměrně bezstarostně baví. Abychom byli spravedliví, kromě reality sérií pomohla nástupu populistů finanční krize, která přinesla touhu po změně.
Co se s našimi zábavnými vůdci stane, až se kolo ekonomiky otočí dolů? Přese všechno si přejme, ať se to letos ještě nedozvíme. A v lednu si prosím vzpomeňme na to, že srandy je na politické scéně už teď docela kopec.