Od počátku pandemie platilo Česko za zemi, která situaci zvládla nadprůměrně dobře. Rychlý nástup opatření proti šíření epidemie způsobil rychlý propad ekonomiky, ale následně umožnil výrazné uvolnění a nástup oživení byl poměrně razantní. Do určité míry bylo možné navázat na předchozí ekonomickou expanzi. Meziroční propad české ekonomiky ve druhém čtvrtletí o 11 procent byl nadprůměrně dobrý, když EU v průměru klesla o 13,9 procenta.
Měsíční data ve třetím čtvrtletí ukazují na další expanzi. Jinými slovy, konvergenční příběh, kterýžto je motorem posilování české koruny, mohl být stále přítomen. A skutečně, od poloviny května do poloviny srpna koruna posílila o 6 procent. Nutno dodat, že během té doby se příznivě vyvíjel celkový sentiment na finančních trzích a akciové trhy rostly.
V září situace zneklidnila. Akcie klesly a koruna oslabila o necelá tři procenta. Oslabení polského zlotého bylo tou dobou zhruba třetinové. Korunové úrokové sazby byly také pod větším tlakem nežli v zahraničí. O kolik v srpnu narostla očekávání na budoucí růst sazeb ČNB, o tolik následně v září klesla.
Ačkoliv část předchozího oslabení koruny lze připsat globálním vlivům, určitá část jde na vrub domácím faktorům. A protože zveřejňovaná makrodata vypadají pozitivně, otázkou je spíše výhled, který je zastíněn epidemickou situací. Jinými slovy, z covidového premianta jsme na mapě zrudli, což investoři ocenili sníženou poptávkou po koruně. Pro nejbližší měsíce toto může korunu trápit dál, ale později stále počítáme s jejím posilováním.
Autor je ekonom Komerční banky
