Lídři opouštěli poslední summit, který měl zachránit Evropu, se dvěma hlavními návrhy. Prvním bylo nastavení přísných rozpočtových pravidel směřujících k „fiskální kompaktnosti“. Druhým byla výzva k navýšení palebné síly MMF. To by společně se záchrannými evropskými fondy umožnilo pokrýt finanční nároky Španělska a Itálie na několik let.
Jenže je spousta důvodů, proč být k tomuto lišáckému plánu skeptický. Nikdo například nemůže zaručit účast neevropských zemí. I kdyby MMF kýženou munici dostal, není jasné, zda jeho angažmá bude dobré. Španělsko či Itálie mohou kvůli půjčce od MMF přijít o přístup na standardní úvěrový trh. Smutnou pravdou je, že voláním po účasti MMF evropské země ukazují, jak málo si navzájem důvěřují. Místo vymýšlení nepříliš chytrých plánů by se EU měla soustředit na obnovení soudržnosti a citu pro solidaritu. Cesta z krize nevede přes úkony států, které jako by jen náhodou spojovala společná měna.
