Glosa Jaroslava Bukovského: Fiskální morfium
Nebýt státu, vzrostla by česká ekonomika v letošním roce podle odhadů České bankovní asociace v krajním případě jen o půldruhého procenta. To by znamenalo nejhorší výsledek od roku 2014 a číslo, na které by všichni s chutí zapomněli.
S rozpočtovým deficitem v zádech si prý růst polepší o více než jeden procentní bod. To bude sice na konci roku znamenat relativně solidní vysvědčení pro Česko, na druhé straně tím stát platí svým poddaným vstupenku do alternativní ekonomické reality. Uvažování lidí i podniků se tím jako na morfiovém obláčku zasekne někde mezi absolutním štěstím a absolutní lhostejností.
Faktem zůstane, že letošek může být posledním rokem, kdy bude z čeho si dělat rezervy. Stát ale smýšlí opačně. Česko tak dorazí do recese s veřejnými financemi vysílenými bojem s větrnými mlýny v dobách konjunktury. A takové východisko nebývá v boji s recesním živlem šťastné.
