Česká ekonomika má za sebou nejhorší čtvrtletní propad od velké krize v roce 2009. Během prvních tří měsíců roku se přitom země o koronavirovou pandemii s nadsázkou jen lehce otřela. Vedlejší dějovou linkou pandemie je přitom dočasné selhání prognostiky.
Neexistuje žádný učený mozek, který by dokázal dohlédnout intenzitu pandemických dopadů. Soupiska analytiků Bloombergu tak odhadovala čtvrtletní pokles české ekonomiky od bezmála osmi až po pouhé půldruhé procento.
Předpoklad, že by se prognostičtí osvícenci koncentrovali pouze na ministerstvu financí, by byl troufalý. Stejný rozptyl (ne)vědomí tedy zřejmě panuje i zde a zahrnuje klíčové kategorie, jako jsou očekávané inkaso daní, či letošní, nebo dokonce napřesroční rozpočtový schodek.
Namísto prognóz, které se mohou ukázat druhý den jako hausnumerické, bude pro hezkých pár příštích měsíců nutné se řídit spíše než čísly prostou opatrností. A to se může ukázat v případě vlády s alespoň verbálním sklonem k univerzálním podporám všeho druhu jako český kámen úrazu.
