Boj o čas, který předvádí David Rath během svého soudního procesu, je fascinující. Je dostatečně známo, že obžalovanému je v rámci boje za vlastní osvobození dovoleno vše nebo téměř vše. Demokratická justice stojí právě na tom, že vinu je vždy třeba prokázat nade vší pochybnost a navzdory všemu snažení obhajoby.
Proto nelze Rathovu snahu šmahem odsoudit, jakkoli poslední dobou nabírá tragikomických dimenzí. Poslední eskapáda, při níž exhejtman tvrdil, že své dosavadní advokáty vyhodil a nově najatého někde ztratil, už žánr frašky naplňuje po okraj, zvláště když novým advokátem měl být strýc Rathova soudce.
Ale i tady platí – Rath už nehraje o svou důstojnost, osobní integritu nebo morální profil. Hraje jen a jen o svou svobodu. A to se pak může hrát tvrdě, pravidla fair play tu jsou přinejlepším rozostřená. Je jedno, komu fandíte. Ten souboj je strhující.
