Alespoň tak jejich rozpoložení ocenil Better Life Index, podle kterého Japonsko co se týče kvality života řadí mezi rozvinutými ekonomikami až na šestnácté místo. I přesto, že v délce života vévodí světu a příjmy také nemá špatné.
Ke dnu v žebříčku OECD stahuje Japonce zejména věčný stres. V práci zůstávají hned po Turcích nejdéle a nároky, které na ně šéfové kladou, nemají ve světě obdoby. Důsledkem je únava, kvůli níž mívají pocit, že se málokdy vidí s rodinou a přáteli. Stručně řečeno, tradiční důraz na efektivitu člověka až dusí. Paradoxně je pak na jedné straně ekonomika, jejíž preciznost, technologickou vyspělost a schopnost inovovat jí zbytek světa závidí, a na druhé straně ekonomika, která se snaží si výše uvedené vynutit, což ne vždy jde.
Málokterý inženýr nebo třeba architekt dokáže stvořit skvělý výtvor, když mu někdo dýchá za krkem. Vznikají tak zajímavé příležitosti, které mohou využít ti, kteří mají čas a prostor volně dýchat a hrát si. Potvrdil to například zájem o zemětřesení odolávající domy libereckého architekta Petra Stolína na mezinárodním veletrhu Nano 2012. Uspěly, přestože navzdory tomu, že pocházejí z míst, kde na rozdíl od Japonska nejsou ničivé otřesy tradiční součástí života.
Nabízejí ale něco, co dílny v zemi vycházejícího slunce zatím nedodaly. Možná právě proto, že Stolín a jemu podobní pracují s odstupem a bez stresu. Tím může být inspirací a příkladem pro další české firmy: soupeřit se dá i s těmi nejlepšími, a to na jejich domácí půdě. Stačí jen najít slabinu – v případě Japonska únavu – a proměnit ji ve svůj trumf.
Autor je vrchním ředitelem ekonomické sekce Ministerstva zahraničních věcí ČR
