Pokud si někdo zaslouží státní vyznamenání, tak je to Robert Šlachta. Kdyby totiž hnutí Přísaha neodebralo ČSSD 40 tisíc hlasů, tak se tato strana dostala do parlamentu a mohla sestavit koaliční vládu s ANO za podpory SPD. Nebylo by to nic nového – takovou vládu jsme tu měli čtyři roky, pouze ji ještě navíc podporovali komunisté. A pokud by Přísaha neodebrala 60 tisíc hlasů hnutí ANO, byla by tato strana první na pásce a prezident Zeman by klidně Andreje Babiše pověřil sestavením vlády, jak předtím několikrát slíbil. Celá věc dává logiku naprosto, neboť jak voliči ČSSD, tak voliči Přísahy by dali přednost podpoře Babiše před podporou premiéra z ODS, vůči kterému se obě seskupení vymezovala.
Co z toho plyne? Především to, že středopravicová vláda se zrodila vlastně obrovskou náhodou. A především – pokud za čtyři následující roky nedokáže přesvědčit většinu obyvatelstva, bude se situace opakovat. Bylo by však chybou navázat na populistická opatření Andreje Babiše, rozdávat peníze na všechny strany a neprovést ani jednu ze strukturálních reforem, z nichž ta nejdůležitější – reforma důchodová – čeká na realizaci už desítky let.
Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? To by měla být hesla nové vlády, protože na politické scéně se skutečně nikdo jiný než tato koalice „listopadových stran“ spolu s Piráty k žádným reformám nebo úsporám nechystá. A bude to o to problematičtější, že Piráti patrně do příštích voleb řadu příznivců kvůli své účasti ve vládě ztratí. Nezapomínejme, že i oni byli do značné míry protestní stranou a heslo „Pusťte nás na ně“ si řada jejich voličů nevykládala jako „Pojďme s nimi vládnout“.
Díky bohu za všechny, kdo politiku neberou pouze jako výtah k moci, ale snaží se realizovat něco potřebného pro zemi. Kolik takových ve vládě bude, samozřejmě teprve uvidíme. Ale výsledek voleb by kromě radosti měl být chápán jako velké varování – je to možná poslední vláda, která bude mít příležitost něco podstatného změnit. Proto by měla být rázná a změny provést co nejrychleji, aby v posledních dvou letech jejího vládnutí byl čas i na nějaké cukříky a úlitby voličům. Když totiž čteme obsah internetových diskuzí, míra nepochopení toho, jak systém vládnutí vlastně probíhá, a neochota přijmout osobní odpovědnost za zájmy celku nebezpečně narůstají.
