Vezměme si třeba fenomén Pluto. I autor zápisníku spolu s miliony ostatních hltá nové fotky tajemné trpasličí planety. Nezřídka přepadne člověka údiv, jak je možné, že kus kovu může za deset let a skoro pět miliard kilometrů proletět tak blízko kolem kusu kamene a ledu, jehož velikost je ve vesmírném měřítku nicotná.
Je to jako zázrak. A přitom jde jen o složitější variantu tolik vysmívané matematické úlohy pro děti v základní škole: kde se potká žluté auto, které vyjelo z bodu A rychlostí X, se zeleným autem, které vyjelo z bodu B rychlostí Y. Žádný zázrak, prostě matematika.
Matematika je neúprosná
Plus, minus, krát a děleno neznají kompromisy. Řecká dluhová krize není nic jiného než matematická úloha. Kolik musí Řecko vydělávat peněz, aby mohlo za čas X splatit dluh Y. Nebo jak teď zadání pozměnil Mezinárodní měnový fond, o kolik peněz je třeba snížit dluh Y, aby Řecko s plánovaným příjmem Z, mohlo dluh splatit za čas X.
Nic extra složitého. I tohle by měl spočítat školák ze základky. Že se kolem této jednoduché matematiky hrají složité politicko-psychologické hry, na jednoduchosti úlohy nic nemění. Jsou prázdniny a matikáři mají odpočívat. Kéž by ale během těch volných dnů našli podobných matematických příkladů co nejvíce. Ať se děti ani jejich rodiče nemohou příští školní rok vymlouvat, že matematika je něco od světa a běžného života zcela odtrženého.
