Tedy kdyby jim vůbec bylo do zpěvu. A to jim jistě není. Projekt, o němž přes měsíc mluví jako o málem hotové koalici, která bude vládnout Praze, vzal najednou za své. Klub nezávislých, tedy exprimátor Tomáš Hudeček, bývalá radní Eva Vorlíčková a zastupitel Milan Růžička další vyjednávání s možnou „menšinovou vládou“ rázně uťali.
TOP 09 nezbývá než zkusit oslovit sociální demokracii. Socialisté jednat neodmítají, dohoda ale bude obtížná, ne-li nemožná. Tedy ve formátu, na nějž topkaři sázejí. Lze si jen těžko představit, že by si podali ruce Piráti a sociální demokraté.
Věcné důvody se za všeobecným rozvalem vzájemné důvěry na pražském magistrátu hledají těžko.
Tím momentálním má snad podle některých aktérů být fakt, že se nezávislým nelíbí pasáž v návrhu programového prohlášení týkající se územního plánování.
Může být, ale v jiné konstelaci a jindy to také může být cokoli jiného. Doprava, financování městských částí, skutečně cokoli. Nicméně dospělí lidé, kteří svorně tvrdí, že jim jde jen a jen o rozvoj hlavního města, by rozpory měli umět překonat. Což je přesně to, co hlavní představitelé stran a hnutí zastoupených na pražské radnici evidentně nezvládají. Nejspíš proto, že jim nejde ani tak o Pražany jako spíš o stranické zájmy.
Nejde jen o viditelné záležitosti, jako je svoz odpadu. Rozhodovat, byť o úplných banalitách, už se v Praze nechce nejen politikům, ale ani úředníkům.
Těžko se zbavit dojmu, že se hraje minimálně o dvě jména – Adriana Krnáčová a Matěj Stropnický. Nebýt těch dvou, složit dohromady jakž takž funkční vládu by zřejmě bylo o něco snazší. I když jmen, která vadí, by se nepochybně našlo víc, a to napříč stranami.
Pražskou politiku zkrátka dusí a svazují osobní animozity. Historické i nově vzniklé poté, co magistrát dobyli anoisté. Menšinová koalice v čele s TOP 09 tedy zřejmě Prahu v dohlednu nepřevezme. Jednání se vrací opět na začátek. Takže není ani vyloučeno, že na pořad přijde i záložní plán ANO, o němž se dosud jen špitalo.
Hnutí by rádo zpět do původní vládnoucí sestavy nalákalo Trojkoalici. Nabídkou více postů radních. Jenže řeči se vedou a voda teče. Přesněji by se dalo říci, že řeči se vedou a řešení závažných problému neteče, ale naopak stojí. Nejedná se přitom jen o tak viditelné záležitosti, jako je například odkládané rozhodnutí o tom, kdo má v Praze svážet odpad.
Rozhodovat, byť jen o úplných banalitách, se už příliš nechce ani magistrátním úředníkům. Nejistota, kdo bude vládnout, nesvědčí nikomu a ničemu. Jenže to je zkrátka jedna z tváří politiky. Takže asi nezbývá než si přece jenom dál notovat s Werichem: Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je.
