Jen malé vysvětlení – za první zkratkou se skrývá název „Obecné kompetence našim občanům“, přes projekt chtěl ministr investovat téměř šest set milionů korun do reklamy v médiích. Druhá zkratka znamená „Finanční gramotnost“, suma zůstala stejná, jen se za ni má vyškolit sto tisíc lidí ve vzdělávacích kurzech.
Jak říkají experti na odklánění peněz, jsou to přesně ty typy projektů, do nichž lze zabalit i finance potřebné na volební kampaň. Například tu letošní před krajskými a senátními volbami. Brusel tomu v obou případech učinil přítrž. To ale neznamená, že se Dobeš konečně vzdá. Do třetice všeho dobrého…
Nezdolnost prokázal týž ministr i ve sporu s akreditační komisí v kauze plzeňských práv. Doporučení sem, rozhodnutí tam, zdevastovaná fakulta bude vychovávat nové právníky až do roku 2016 a basta. Skoro dvě tisícovky studentů Dobešovi pochopitelně fandí, přestup na jiné vzdělávací ústavy by byl složitý, pro mnoho z nich patrně nedosažitelný.
Nechme je tedy na pokoji, i když u budoucích znalců práva přece jen zaráží, že nedohlédnou, jaký právní stav se kolem nich rodí.
Ještě to není prokázáno černé na bílém, nicméně renomovaní odborníci už teď říkají, že Dobeš zřejmě jednal protiprávně. A nepřímo to potvrzuje i Ústavní soud. Tedy jeho čerstvě zveřejněné usnesení, v němž zamítl stížnost jedné z plzeňských studentek. Ta protestovala proti návrhu akreditační komise neprodloužit škole akreditaci. Soud v podstatě řekl, že ministr nesmí akreditaci udělit, pokud nemá souhlas komise, ani ji prodloužit na delší dobu, než tento orgán stanovil. Přesně to však Dobeš udělal. Místo studentského volání „Dobeše do koše“ se tentokrát dočkal potlesku. Užil si ho. Proč ne, když bezprecedentní případ hned tak někdo nerozmotá. Možná to bude až v době, kdy bude dnešní ministr opět testovat zájemce o práci v agentuře ABL nebo jak se bude zrovna jmenovat.
Před Dobešem ovšem stojí ještě jedna velká výzva. Vedení Západočeské univerzity se zatím neodvážilo rozhodnout, zda plzeňská práva – když už tedy neukončí svou činnost dřív než za čtyři roky – mohou také přijímat nové studenty. Děkan právnické fakulty je přesvědčen, že ano, rektorka univerzity váhá. Rozhodnout má Dobeš.
Vzhledem k odhodlání nejlepšího ministra školství dokončit jakékoli, i beznadějně nesmyslné načaté dílo, to vypadá nadějně. Přece si Josef Dobeš nepokazí pověst.
