Dalo by se pokračovat. Česká debata o imigraci je nemocná od samého počátku, ale v posledních dnech nabírá skutečně děsivé rozměry. První překvapení po příchodu neortodoxní myšlenky uprchlických kvót bylo ještě možné pochopit. Ale pak už se měla debata koncentrovat na hledání řešení situace na jihu Evropy.
Namísto toho vybublala na povrch otevřená xenofobie. Politici hlavního proudu jí čelit buď nedokážou, anebo nechtějí, protože po straně doufají, že když se s mírnější rétorikou svezou na téže vlně, zbude nějaký ten špinavý politický bod i na ně.
Česká vláda šmahem odmítla kvóty, ale místo nich nenabídla nic, co by pomohlo Italům a dalším jižním zemím. Jakási „pomoc v místě konfliktů“ je jistě dobrý nápad, ale nezmůže nic s tím, že na jižní evropské pobřeží dennodenně připlouvají stovky uprchlíků.
Velké riziko spočívá v tom, že se tématu chopí nějaký menší hlupák, než je Tomio Okamura
Pokud jde o krátkodobé řešení akutního problému, zůstávají kvóty i přes odpor mnoha zemí nejlogičtějším a zároveň nejevropštějším řešením z těch, která jsou na stole. Vydávat je, jak činí ministr Chovanec, za „pozvánku pro další imigranty“, je docela sprostým pohrdáním vším, co mají lidé připlouvající k evropským břehům za sebou.
Pokud si Evropská unie chce zachovat alespoň stín hodnot, na nichž vznikla, především pokud jde o humanismus a solidaritu, tak na nic lepšího prostě zatím nikdo nepřišel.
Zato přicházejí neúspěšní politici, kteří by rádi na tématu uprchlíků oprášili svou kariéru. Je to smutné, ale podkuřování xenofobním náladám, které bohužel zamořily významnou část veřejného mínění, může fungovat.
Chybí pokora
A skutečně velké riziko spočívá v tom, že se tématu chopí nějaký menší hlupák, než je Tomio Okamura, z jehož pera samozřejmě pocházejí klenoty citované v úvodu. Jeho strana se otevřeně chlubí tím, že je radikální, což by ještě před pár lety znamenalo politickou sebevraždu. Ale dnes? Kdo ví.
Debatě o imigraci chybí v první řadě uměřenost a pokora vůči lidskému neštěstí. A také odstup a nadhled, který bychom si zrovna v Česku, které problém s imigrací prakticky nemá a nezná, mohli snadno dovolit.
Namísto toho zaujímají radikální stanoviska v debatě lidé, kteří vědí málo o mezinárodní situaci, ještě méně o islámu a vůbec nic o pocitech lidí, kteří se každou hodinu musejí bát o život. A dostává se jim sluchu, nezřídka potlesku. Jestliže vláda nedokáže v této situaci vytvořit rozumnou protiváhu, je debata odsouzena k nezdaru. A důsledky tohoto nezdaru mohou být bez nadsázky naprosto fatální.
