Mistrovsky jednoduchý princip soutěže – práskni někoho a možná vyhraješ milion – připomíná klání Kdo chce být milionářem či Riskuj. Je v tom však zakopán jeden háček. Veškeré dosavadní instituce uživatelsky přátelského práskání pracovaly s anonymitou práskajícího. Ten měl dobrý pocit ze skvěle odvedené práce (klíčové je drnkat na strunu obecného blaha, spravedlnosti…) a byl zcela odstřižen od následků svého jednání.
Je milion korun dostatečné lákadlo na to, aby se touha po anonymitě vytratila? Asi ano. Projekt Wanted tak připomíná pornografickou reality show Rychlý prachy. V ní mladík pobíhá po Praze a za peníze svádí děvčata k sexu před kamerou. Je jedno, zda jde o skutečnost, či podvod, Wanted má s touto show víc společného než s čímkoli jiným. Za peníze svádí lidi k tomu, co by bez peněz neudělali.
Nechtěl bych být v kůži prvního vítěze Wanted. Bude vláčen médii, byť minimálně zkraje ve velmi pozitivním duchu. Blesk či Dnes jistě napíšou krásný materiál o tom, co si za to mego dotyčný pořídil. Bohužel mu to bude mnoho lidí závidět a bude moci proběhnout druhá série Wanted, tentokrát spíš ve stylu Superstar. Ale po utracení penízků a až ten kýč s protikorupčními aktivitami odezní, snad si vítěz Wanted uvědomí, že je obyčejný póvl. A nic lepšího.
