Na Islandu se jali trestně stíhat premiéra z roku 2008 za podíl na krizi. My, kteří si v očekávání slovenského zákona o zodpovědnosti veřejných činitelů ohryzáváme všechny nehty, to můžeme jen uvítat.
Kdo se provinil třeba tím, že měl informace, které zamlčel, nebo vsadil peníze na pád akcií, jimž dal předtím rating AAA, ať jde do tepláků. Jenže. Dekádu či déle žil ostrov v konzumní euforii. Na úvěr nežily jen banky, ale celá populace. Celonárodní hnutí, které tahá premiéra před soud, by mělo začít hlavně sebereflexí. Hledání viníků kocoviny se ubírá jen jediným směrem.
I proto je trestní proces s politikem, který by se měl zodpovídat za vznik krize, jen takové placebo na národní trauma, které si Islanďané sami způsobili.
