Stát žaluje stát. Spor o Heřmanickou haldu rozeštval dvě ministerstva Babišovy vlády
- Správní žaloba státního podniku Diamo v kauze Heřmanické haldy vyvolává politické pnutí.
- Ministerstvo průmyslu tvrdí, že problematický materiál ve stěně stále patří zhotoviteli, společnosti Ridera.
- Rezort životního prostředí naopak upozorňuje na odpovědnost podniku Diamo jako provozovatele odvalu.
Navenek to tak nevypadá, ale v politické rovině jde o mimořádnou situaci. Státní podnik Diamo, jehož zakladatelem je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), podal v kauze Heřmanické haldy správní žalobu proti Ministerstvu životního prostředí (MŽP). Podnik spadající pod rezort vedený Karlem Havlíčkem z hnutí ANO tak žene k soudu rozhodnutí ministerstva Igora Červeného z Motoristů sobě. Diamo tvrdí, že se v citlivé kauze cítí poškozené.
Oficiálně instituce zdůrazňují, že jde o úřední a právní proces, nikoli o politický střet. Podle informací e15 však vývoj kolem Heřmanické haldy vyvolává spor mezi prvním místopředsedou vlády a ministrem průmyslu a obchodu Havlíčkem a ministrem životního prostředí Červeným. Spor je citlivý především proto, že se v něm rozhoduje jak o odpovědnosti za dosavadní stav haldy, tak rovněž o tom, kdo ponese případné náklady na nápravu.
„MPO bylo o rozhodnutí podat správní žalobu informováno a vzalo jej na vědomí, jedná se o úřední, nikoli politický postup, ve kterém musí dle zákona Diamo postupovat s péčí řádného hospodáře,“ uvedl mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Tadeáš Provazník.
Ministerstvo životního prostředí je ve vyjádření zdrženlivé. „Ministerstvo životního prostředí vámi zmiňovanou žalobu dosud neobdrželo, nemůže ji tedy komentovat,“ sdělila mluvčí Jana Schillerová.
Na tiskové konferenci vlády v polovině srpna oba rezorty působily navenek jednotně. Ministr Havlíček oznámil, že Diamo bude ve spolupráci s Technickým ústavem požární ochrany pokračovat v odborném posuzování materiálu v oddělovací vzdušné stěně Heřmanické haldy. Cílem je zjistit, zda stěna může prohořet, nebo naopak plní svou bezpečnostní funkci.
Soude, rozhodni!
Jádrem konfliktu je řízení vedené kvůli podezření, že společnost Ridera Bohemia při budování oddělovací vzdušné stěny na haldě používala stavební a demoliční odpad. Česká inspekce životního prostředí dospěla v roce 2024 k závěru, že Ridera do stěny navážela odpad. Ministerstvo životního prostředí si však letos řízení převzalo a v červnu ho pravomocně zastavilo.
MŽP konstatovalo, že shromážděné důkazy nestačí k tomu, aby bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se projednávaného skutku dopustila právě Ridera. Část podkladů navíc ministerstvo označilo za procesně nepoužitelnou, protože vznikla při kontrolách vedených s Diamem, nikoli s Riderou.
Diamo se začátkem letošního září obrátilo k Městskému soudu v Praze se správní žalobou proti Ministerstvu životního prostředí, jímž napadlo rozhodnutí MŽP převzít řízení od České inspekce životního prostředí. S odůvodněním, že daný postup považuje za nezákonný a že je třeba chránit zájmy podniku a veřejné finanční zdroje.
Je třeba dodat, že správní soud nebude rozhodovat, zda je uvnitř stěny odpad ani kdo ho tam navezl. Posoudí především zákonnost napadeného rozhodnutí MŽP. Pokud by žalobě vyhověl, může rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení.
Kdo to zaplatí?
Vedle procesního střetu je tu i spor finanční. Diamo odmítá, že by mělo být konečným nositelem odpovědnosti za materiál uložený ve stěně. Podnik tvrdí, že dílo dosud prokazatelně nepřevzal a že Ridera prováděla jeho realizaci na vlastní odpovědnost a nebezpečí.
Současně Diamo připouští vlastní selhání. „Diamo žel provádělo nedostatečnou kontrolu ukládaného materiálu,“ uvedl mluvčí podniku Tomáš Indrei. Diamo také podalo trestní oznámení na neznámého pachatele, které se týkalo možného pochybení bývalých manažerů podniku i externích subjektů. Policie po zhruba ročním prověřování nikoho neobvinila. Kriminalisté však připustili možné porušení zákona o odpadech a případ předali České inspekci životního prostředí.
O co jde v kauze Heřmanické haldy
Heřmanická halda na okraji Ostravy je tvořena přibližně 30 miliony tun hlušiny a odpadu z někdejších dolů a koksoven. Uvnitř už desítky let hoří a požár se nesmí rozšířit k sousední skládce chemických odpadů. Zabránit tomu měla oddělovací vzdušná stěna A. Přibližně 440 metrů dlouhý koridor vyplnila společnost Ridera Bohemia na základě smlouvy s Diamem zhruba 568 tisíci tunami materiálu.
Kontrola MPO ale v roce 2022 dospěla k závěru, že byl do stěny dlouhodobě navážen netříděný stavební odpad obsahující hořlavé materiály. Diamo už v letech 2016, 2017 a 2022 upozorňovalo Rideru na nevyhovující dodávky a dnes připouští, že materiál kontrolovalo nedostatečně. Ridera pochybení odmítá a tvrdí, že dodávala normovaný stavební výrobek pod průběžnou kontrolou státního podniku a úřadů. Správní řízení proti firmě skončilo, protože se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat její odpovědnost. Neobjasnilo však definitivně, co všechno se ve stěně nachází ani kdo zaplatí případnou nápravu.
Důležité je i stanovisko Diama v otázce uhrazení případných škod. „V případě vzniku škody – zejména nutnosti jakýmkoli způsobem dále nakládat s materiálem navezeným Riderou – bude Diamo tuto škodu uplatňovat po Rideře,“ sdělil mluvčí státního podniku Tomáš Indrei. Pokud by tedy další průzkumy nebo rozhodnutí úřadů vedly k odstranění, přetřídění či jinému zabezpečení materiálu, státní podnik nechce náklady nést sám. Ve hře jsou stamiliony korun.
Komu materiál patří
Rozpor mezi státními institucemi je patrný zejména v otázce, komu problematický materiál vlastně patří. Ministerstvo průmyslu a obchodu si stojí za kontrolním protokolem ze srpna 2022, podle něhož byl do konstrukce stěny dlouhodobě navážen netříděný a nepřepracovaný stavební odpad obsahující hořlavé materiály. Rezort zároveň tvrdí, že materiál zachycený při kontrole nebyl odstraněn a je nadále ve vlastnictví Ridery.
MŽP pracuje s jinou právní logikou. Ve sdělení zaslaném ČIŽP po zastavení řízení proti Rideře připomnělo, že provozovatelem úložného místa těžebního odpadu je Diamo. Odkázalo také na své dřívější rozhodnutí v jiné odpadové věci na stejném odvalu. V něm uvedlo, že okamžikem dodání se materiál dostal do faktické dispozice Diama, které s ním dále nakládalo vlastním jménem a na vlastní účet. ČIŽP podle stejného sdělení uvedla, že Ridera není vlastníkem dotčených pozemků a nemá vlastnický či obdobný právní vztah k materiálu ve stěně.
Bitva o stamiliony
Ridera odpovědnost za znepokojující stav oddělovací stěny odmítá. „Ridera Bohemia jednoznačně trvá na tom, že dodaná stěna byla zhotovena v souladu se smluvními požadavky a příslušnými technickými normami,“ uvedla pro e15 mluvčí společnosti Eva Kijonková. Firma se opírá o odborná posouzení, kontroly prováděné během výstavby i pravomocné zastavení správního řízení. „Je proto připravena nad rámec původní smlouvy jednat o smluvní garanci kvality stěny proti prohoření,“ dodala Kijonková.
Ridera pak debatu kolem haldy otáčí ještě jiným směrem, když tvrdí, že na haldě se odehrává střet o majetkové a finanční zájmy soukromých vlastníků. „Ridera Bohemia upozorňovala opakovaně od začátku roku 2024, že v celém procesu zkoumání oddělovací vzdušné stěny nejde o kvalitu tohoto sanačního opatření, i když ta byla znalecky opakovaně potvrzena, ale o miliardy od státu pro zahojení potřeb privátního vlastníka poloviny haldy a neekonomické technologie na přepracování černouhelné hlušiny,“ sdělila Kijonková.
Ridera tím útočí na společnost OKK Koksovny ze skupiny MTX Group miliardáře Petra Otavy, které vlastní zhruba polovinu pozemků pod haldou, homogenizační linku a také uzavřenou skládku chemického odpadu, před níž má stěna zastavit postupující požár. Diamo potřebuje část pozemků Otavovy firmy pro pokračování sanace. Ostravští zastupitelé proto změnou územního plánu nyní otevřeli cestu k jejich případnému vyvlastnění.
„Je zřejmé, že stát v důsledku počínání státního podniku Diamo s největší pravděpodobností zaplatí za klíčové pozemky na haldě minimálně desetinásobek tržní ceny,“ tvrdí Kijonková.
Společnost OKK takovou interpretaci odmítá. „OKK nabyla celý soubor nemovitostí po složitých jednáních za více než 360 milionů korun; jde o ověřený a auditovaný údaj. Státu byla připravena převést tentýž celek za stejnou cenu, tedy bez zisku,“ reagoval pro e15 mluvčí OKK Jindřich Vaněk.
Nabídka Diama ve výši 260 milionů korun se podle něj týkala jen části pozemků, a proto ji nelze porovnávat s cenou celého majetkového souboru. OKK Koksovny odmítají také tvrzení, že by prostřednictvím pozemků chtěly státu prodat homogenizační linku. „OKK prodej linky nenabídla ani takové jednání neiniciovala,“ dodal Vaněk.
Obě firmy se rozcházejí rovněž v hodnocení samotné stěny. Ridera ji považuje za kvalitní a funkční. OKK Koksovny tvrdí, že nebyla vyhloubena v celé schválené hloubce a nelze ji považovat za dokončenou. Současně odmítají, že by její dostavbu blokovaly.
Souboj mezi firmami probíhá i v otázce nedaleké skládky chemického odpadu. „Státní podnik se chová tak, jako by směřoval k tomu, aby stát skupině kolem OKK Koksovny uhradil i nákladnou sanaci skládky nebezpečného chemického odpadu, kterou by částkou okolo půl miliardy korun měly ve skutečnosti řešit samy Koksovny,“ pálí mluvčí Ridery Kijonková. OKK to odmítají. „Skládka na pozemku OKK byla sanována, řádně uzavřena a zkolaudována. Více než dvacet let zde probíhá postsanační monitoring a za necelých devět let má objekt právně zaniknout. Není tedy důvod zahajovat novou sanaci ani vyčíslovat její náklady,“ dodal mluvčí OKK Vaněk.
