Mocnost může i nemusí mít humánní formu. S humánní mocností pracuje hnutí Ano, bude líp. Každému z kandidátů na plakátech pomáhá Andrej Babiš, aby se nezapomnělo, že strana je jeho. Obdobně pomáhá v hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury stejnojmenná osoba svým bezejmenným spolustraníkům.
I KDU-ČSL cítí jako problém, že její kandidáty nikdo nezná, a tak i předsedovi Bělobrádkovi na billboardech pomáhá nekandidující Zuzana Roithová. S polohumánním pojetím pomáhajících entit pracují zemanovci. Ti se sice už v názvu netají svou rolí ve světě, přesto svůj fanklub ještě podpořili Zemanovým portrétem.
Hnutí Hlavu vzhůru si nevystačilo se symbolem vlajky a přizvalo fotografií ztvárněný odkaz Václava Klause. Sloganem Volte s Václavem Klausem jde do marketingových pater v politice dosud neužívaných. Něco jako Vařte s šéfkuchařem.
Do kategorie pololidských pomahačů lze zařadit také dýmku odkazující na Karla Schwarzenberga v propagaci TOP 09. Nehumánního pomocníka zvolila ODS, když přestala věřit svému modrému ptákovi a povolala ptáka Twitteru, který má přímluvou u technologických mocností zajistit přízeň mladšího publika.
ČSSD se vymyká. Bohuslav Sobotka je na plakátech sám za sebe, ostatní také. Jenže se říká, že i když ČSSD vyhraje, prezident Sobotkovi premiérování nedá. Takže i Bohuslav je možná jen fantom strany. Zůstává tak jediná partaj, která se za sebe a své lidi nestydí. Komunisti.
