Arabské jaro nikdy nebylo obdobím, jejž by si užil celý Blízký východ, a také nikdy nebylo automaticky předurčeno k tomu, aby se stalo létem. V Libyi, kde byl o víkendu zadržen Kaddáfího syn Sajf al-Islám, zřejmě dojde ke zklamání západních nadějí, že hlavy Kaddáfího režimu stanou před mezinárodním tribunálem. Ano, to, že Sajf nebyl lynčován, je dobré znamení.
Vyhlídka na spravedlivý proces by však byla ještě lepší. Ovšem nejvíce začínají nadějné květy arabského jara hynout v největší arabské zemi světa, v Egyptě. A to především kvůli mrazivému působení reálpolitiky.
Náměstí Tahrír je už zase svědkem násilných střetů mezi bezpečnostními silami a demonstranty proti příliš pomalému postupu reforem. Časový plán pro volby, jak jej napsala nová vojenská vláda v Egyptě, se začíná prodlužovat. Dost možná nedojde k nástupu civilní vlády vzešlé z voleb ani za dva roky. Pochopitelně se pak najdou mnozí, kteří se ptají, zda k jejímu nástupu dojde vůbec někdy.
