Jestliže mají novoroční předsevzetí sloužit k sebezdokonalování, pak by si politici měli udělat dlouhý seznam. A na něm by mělo být i vylepšení vztahu k anglickému jazyku. Jako tesařovo dláto a rybářova síť je jazyk základním nástrojem státníkovým. Přesto na nás mnozí vůdci chrlí jen suchou manažerskou řeč, z níž se stala státní norma.
Dokonce ani prezident Obama se už nevrací ke své vzletné rétorice a bohatým kadencím, jimiž v roce 2008 přitáhl naděje celého světa. Měli by být politici v dobách krize ve své mluvě umírněnější, anebo odvážnější?
Krize vyžadují vůdcovství, vůdcovství potřebuje řečnické umění. Jak řekl JFK o Winstonu Churchillovi, „když Británie stála opuštěná … dokázal mobilizovat anglický jazyk a poslal ho do boje“. Vzpomeňme na propracované projevy Gladstoneovy, strhující energii Lloyda George anebo obraznost Martina Luthera Kinga, jehož projev „Měl jsem sen“ je čistá a prostá poezie.
Úkolem politiků je pozvednout zraky lidí k vyšším věcem. Angličtina tento úkol hravě zvládne.
