Před 15 lety jsem v USA strávil měsíční vyčerpávající program na pozvání americké neziskové organizace Eisenhower Fellowship. Spočíval hlavně ve schůzkách s kolegy kritiky a komentátory. Pro zpestření nás vyvedli i na bezvadný rockový koncert do newyorského Battery Parku, kde mě vedle Van Morrisona a Stevieho Winwooda nejvíc nadchl projev lídra irské kapely U2 Bona.
Vyznal se z lásky k soše Svobody a konstatoval, že se mu na Americe nejvíc líbí hojně používaná věta „Everything is possible“ čili volně „Všechno jde, když se chce“. Doložil to pěkným příkladem, jak kdysi nějakého blázna napadlo, že by měl člověk stanout na Měsíci, všichni se mu posmívali, ale nakonec se sen uskutečnil.
Fantazíroval jsem, jak by to dopadlo u nás: „No to je sice zajímavej nápad, ale vedoucí astronautického odboru na ministerstvu soudruh Vomáčka má celozávodní dovolenou a jeho poradkyně je na mateřský.“ Pořád zírám, jak některé samozřejmé záležitosti zdejší úřady brzdí a odmítají. Takže magistrát zprvu nevyslyšel požadavek, aby byly z ďáblického hromadného hrobu exhumovány ostatky Zdeny Mašínové starší, vězenkyně nacistů i komunistů, která v roce 1956 zemřela v pracovním táboře v Pardubicích. Kdo jiný už by si zasloužil uložení na důstojné pietní místo? Zdá se, že se věci pohnou k lepšímu, když se do věci vložila pražská radní Milada Johnová (Praha sobě).
Typický byl projev jihomoravského komunistického zastupitele Stanislava Navrkala, který se v Haló novinách rozepsal o plánovaném setkání s politickými vězni na krajském úřadu, jehož se měla účastnit Zdena Mašínová mladší – podle Navrkala „sestra nechvalně známé skupiny“. Ví vůbec tenhle umanutý rudoch, že paní Mašínové v lágru zabili matku, donutili k emigraci její bratry a 40 let ji šikanovali? A odkdy byl tenhle slévač z Blanska členem nechvalně známé skupiny Urválků, Vašů a Grebeníčků? Odporné!
