Dvou až třítýdenní dobrovolnická práce s partou lidí z celého světa začíná na internetu. Nejjednodušší cesta ke konkrétním projektům vede totiž přes velké databáze, českou Inexsda.cz nebo mezinárodní Workcamps.info. Trpělivým klikáním se dostanete třeba k farmaření se srílanskými zemědělci, pomoci handicapovaným lidem v Keni nebo restaurování starých mlýnů nedaleko Madridu.
Možností je spousta
Velkou roli při výběru dobrovolníků zahraničními organizacemi hrají osobní motivace. Pokud chcete tedy zvýšit pravděpodobnost přijetí na svůj vysněný projekt, měli byste své kvality a nadšení co nejpůsobivěji formulovat, a to v anglickém jazyce. Spolu s vyplněnou přihláškou odešlete zprostředkovatelské organizaci i účastnický poplatek, který se pohybuje kolem patnácti set až dvou a půl tisíce korun.
Cesta do neznáma?
Nejpozději dva týdny před začátkem workcampu dostane váš krok do neznáma jasnější kontury. V tzv. infosheetu se dozvíte podrobné informace o ubytování, programu i místě konání a tipech na dopravu na něj. Setkat se však můžete i s dosti strohými informacemi, třeba jako Iva Procházková, která byla loni ve Francii: „Zaslaný infosheet byl hodně obecný, skoro bych řekla nic neříkající. Jen asi pět procent se věnovalo programu, což je podle mě málo. Jak se však ukázalo, ani pořádající organizace a campleader pořádně nevěděli, jak bude akce vypadat.“
Kouzlo workcampů tkví také v tom, že se dostanete do nových, často problémových situací, při jejichž řešení musíte spolupracovat s lidmi, které jste sotva poznali. Práce v týmu, hledání kompromisů, test trpělivosti. „S dětmi z romské osady jsme se vydali na výlet do zoo. Návštěva trvala přesně patnáct minut, během kterých stihly děti přelézt zábrany a poničit jeden výběh, poplivat želvu a házet PET láhve po pávovi. Pak nás čekala zase divoká devadesáti minutová cesta autobusem domů,“ popisuje ještě jeden střípek z loňského léta Iva. Fyzicky i psychicky náročnou práci přesto hodnotí pozitivně: „Poznat zblízka, jak fungují romské komunity, byla zkušenost k nezaplacení.“
Intenzivní zážitky - silná přátelství
Nezapomenutelné dojmy z prací na odplevelování starého kamenného města v malé katalánské vesničce popisuje také Tereza Mühlová: „Organizace byla skvělá. Po práci jsme jezdili na výlety nebo hráli hry. Už je to téměř rok a stále jsem s mnoha kamarády v kontaktu. Ať už jsou z Mexika, Koreje, Řecka, Kanady nebo přímo ze Španělska.“
Silná přátelská pouta navázala na několika workcampech i Eliška Portužáková: „Poslední dvoje Vánoce strávili s naší rodinou dokonce kamarádi z Číny a Malajsie.“ Sílu dobrovolnických projektů vidí ale také v tom, že si člověk vyzkouší věci, ke kterým by se za normálních okolností nedostal. „Na mém třetím campu v ruském Petrohradu se naše práce v průběhu měnila. Stěhovali jsme nemocnici, pořádali sportovní den pro místní děti nebo pomáhali starým lidem. Často jsem byla první cizinec, se kterým se „bábušky“ potkaly, a tak si chtěly spíše popovídat než pomoct v domácnosti. Nejkrásnější práce však byla ve stacionáři pro fyzicky a psychicky nemocné.“
Workcamp čeká i za rohem
Pokud se obáváte nenadálých problémů spojených například s cestováním, ale přesto byste se chtěli stát dobrovolníkem a okusit život v komunitě, můžete se zapojit i do projektu v rodné zemi. Tuto zkušenost má i Christian Lapeyra, který pochází z Barcelony a loni se účastnil campu ve Španělsku. „Přestože jsem zůstal v zemi, ve které žiji, účast na projektu byla jako ocitnout se v úplně jiném světě. Je skvělé získat nové kamarády a dozvědět se spoustu věcí o jiných zemích a kulturách, i když jste vlastně doma.“
Chcete-li zbohatnout jinak než na penězích, poznat nové kultury a zajímavé lidi už tento rok, na podání přihlášek ještě není pozdě. Nabídky se navíc pravidelně aktualizují.
