Uvolnění tvrdé vlády prezidenta Alexandra Lukašenka si od výsledku hlasování zřejmě neslibuje nikdo. Parlament má v zemi jen malou váhu, navíc je nepravděpodobné, že v něm usednou odpůrci prezidenta. Opozice je od postihů po prezidentských volbách v roce 2010 roztříštěná.
Mnoho kritiků režimu tehdy skončilo ve vězení, uteklo ze země nebo upustilo od své činnosti. Organizace pro lidská práva uvedly, že v předvolebních dnech úřady zadržely další nepohodlné osoby. Lukašenko tvrdí, že jeho političtí odpůrci jsou financováni ze Západu a ve skutečnosti ani nechtějí vládnout. „Dostali hodně peněz,“ prohlásil.
Účast ještě před celoplošným startem hlasování dosáhla 19 procent, protože už několik dní předem volili například studenti, vojáci a policisté. Právě toto prodlužování voleb odpůrci prezidenta často kritizují, protože podle nich skýtá více příležitostí k podvodům. Lukašenko navíc opět popudil Západ, když Bělorusko odmítlo vydat víza německému a litevskému poslanci, kteří se chtěli hlasování účastnit jako pozorovatelé. EU i USA uvalily na Minsk nové sankce po zmíněném prezidentském klání.
Nyní Brusel uvedl, že bude bedlivě pozorovat hlavně povolební vývoj v zemi a reakce vlády na případné protesty. V říjnu se má zabývat revizí postihů a zřejmě bude jednat o tom, zda na seznamu 243 nežádoucích osob a 32 firem přibudou další jména.
Izolace Běloruska přinesla jeho příklon k Rusku. Země se loni potýkala s finanční krizí, z níž jí Moskva pomohla. Samotní Bělorusové si od spojenectví s Ruskem slibují podle průzkumu víc než od orientace na EU. Vztahy s mocným sousedem ale nejsou ideální. Moskva doufá, že Lukašenka přiměje k privatizaci klíčových podniků ve prospěch ruských společností.
Autoritářský vůdce před časem vyhlásil ambiciózní plán, jenž počítá s růstem ekonomiky v příštím roce o 8,5 procenta. Jeho naplnění ale mimo jiné zpochybnil spor s Rusy kvůli údajným podvodům při exportu ropy.
Bělorusko totiž v rámci celní unie začalo od ledna 2011 dovážet surovinu z Ruska bez cla, Moskvě má ale předávat poplatky plynoucí z prodeje do třetích zemí. Od té doby však nápadně stoupl vývoz „rozpouštědel“, na něž se toto pravidlo nevztahuje. Moskva se proti tomu ohradila s tím, že Minsk pod falešným označením prodává benzin. Neshodu se zatím nepodařilo uspokojivě vyřešit, analytici každopádně tvrdí, že zásah do tohoto byznysu bude pro Minsk znamenat citelné ztráty.
