Češi drží v bankách čtyři biliony. Proč to nemusí být chyba?

České domácnosti drží na bankovních účtech téměř čtyři biliony korun.

České domácnosti drží na bankovních účtech téměř čtyři biliony korun. • Zdroj: Grafika e15

Martin Pšaidl
Diskuze (0)

Čtěte e15 v Googlu přednostně

Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • České domácnosti drží na bankovních účtech téměř čtyři biliony korun.
  • Tento údaj bývá často interpretován jako důkaz přílišné konzervativnosti a promarněné příležitosti k vyšším výnosům.
  • Ale kolik z těchto prostředků skutečně představuje dlouhodobý kapitál, který si domácnosti mohou dovolit vystavit investičnímu riziku?

Podle srpnových statistik České národní banky za rok 2026 dosáhl objem vkladů obyvatel 3,937 bilionu korun, meziročně o 4,4 procenta více. Na běžných účtech přitom zůstávalo 1,262 bilionu korun. Právě tato částka může vyvolávat dojem značného nevyužitého investičního potenciálu. Jenže agregovaná statistika nevypovídá o tom, komu peníze patří, jak jsou rozloženy mezi domácnostmi ani k jakému účelu slouží.

Z vysokého objemu vkladů proto nelze automaticky vyvozovat, že české domácnosti spravují svůj majetek neefektivně. Bankovní depozita představují pouze jednu složku jejich finančního bohatství a plní funkci, kterou investiční produkty nemohou vždy nahradit.

Češi nejsou tak investičně pasivní, jak se může zdát

Obraz českých domácností jako investorů, kteří své peníze nechávají ležet výhradně v bankách, je příliš zjednodušující. Podle zprávy Ministerstva financí o vývoji finančního trhu dosáhly jejich finanční úspory na konci roku 2025 přibližně 7,6 bilionu korun, meziročně o 9,1 procenta více. Běžné a spořicí účty představovaly 45 procent těchto úspor a na investiční fondy připadalo přibližně 22 procent. Jde o rozložení finančních úspor, nikoli o údaj, jaká část nově uspořených peněz do fondů směřovala.

Růst bankovních vkladů a investic se tedy vzájemně nevylučuje. Domácnosti mohou současně navyšovat likvidní rezervy a budovat dlouhodobá portfolia. Samotný růst depozit proto není dostatečným důkazem, že se investiční chování české populace nemění.

Důležité je také rozložení finančního majetku. Průměrné hodnoty mohou zakrývat značné rozdíly mezi jednotlivými příjmovými a majetkovými skupinami. Pro domácnost s vysokým disponibilním příjmem může být větší zůstatek na účtu součástí promyšleného řízení likvidity. Pro jinou může stejná částka představovat prakticky veškeré dostupné úspory. Z pohledu investičního rozhodování jde přitom o dvě zcela odlišné situace.

Přehled nemovitostních fondů

Chcete investovat do nemovitostí prostřednictvím fondů? Žebříček e15 nabízí přehled aktuálních a pro investora nejdůležitějších dat z realitních fondů na českém trhu. Ať už hodláte investovat od stovek korun do fondů pro širší veřejnost, nebo od jednoho milionu prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů, náš interaktivní přehled vám pomůže s rozhodnutím, kam peníze vložit.

Likvidita má svou ekonomickou hodnotu

Při srovnávání bankovních vkladů s investicemi se zpravidla zdůrazňuje rozdíl ve výnosech. Podle srpnových údajů ČNB dosahovalo průměrné úročení běžných účtů domácností pouze 0,14 procenta, zatímco jednodenní vklady nesly v průměru 1,54 procenta a vklady s dohodnutou splatností 3,38 procenta ročně.

Rozdíly jsou významné, ale samotná nominální výnosnost nevystihuje ekonomickou hodnotu jednotlivých nástrojů. Vedle očekávaného zhodnocení je nutné zohlednit dostupnost prostředků, pravděpodobnost ztráty a časový horizont.

Likvidita totiž není bezcenná vlastnost, za niž investor pouze obětuje část výnosu. Má vlastní ekonomickou hodnotu. Umožňuje domácnostem reagovat na nečekané výdaje, změnu příjmů nebo využít příležitost, která vyžaduje okamžitě dostupný kapitál.

Zvlášť důležitá je v období ekonomické nejistoty. Domácnost, která má dostatečnou likvidní rezervu, nemusí při výpadku příjmů prodávat investice právě ve chvíli, kdy finanční trhy procházejí poklesem. Rezerva jí tak umožňuje vyhnout se nucenému prodeji a realizaci ztráty v nevhodném okamžiku. Při delším investičním horizontu by tato ztráta nemusela nastat, nejde však o jistotu budoucího zhodnocení.

To ovšem neznamená, že je ekonomicky racionální držet veškerý dlouhodobý majetek v bankovních vkladech. Znamená to pouze, že nízký úrok nelze hodnotit izolovaně od funkce, kterou dané prostředky v hospodaření domácnosti plní.

Poslechněte si podcast e15 ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo na YouTube 

Riziko není jen kolísání hodnoty investice

V investiční praxi se riziko často zjednodušuje na volatilitu, tedy míru kolísání hodnoty aktiva. Pro konkrétního investora ale může být podstatnější něco jiného, a to pravděpodobnost, že nebude mít potřebný kapitál k dispozici v okamžiku, kdy jej bude potřebovat.

Investor s dlouhým horizontem a dostatečnou rezervou může krátkodobý pokles tržní hodnoty portfolia překonat bez zásadních důsledků. Pokud však musí aktiva prodat v nevhodném okamžiku, dočasný pokles se může změnit v trvalou finanční ztrátu.

Právě proto je důležité rozlišovat mezi ochotou podstupovat riziko a skutečnou schopností toto riziko nést. Ta není dána pouze psychologickou odolností, ale především finanční situací, stabilitou příjmů, závazky a časovým horizontem.

Vyšší očekávaný výnos ostatně není bezplatnou výhodou investičního produktu. Z ekonomického hlediska představuje mimo jiné kompenzaci za podstupované riziko, případně za omezenou likviditu. Při hodnocení investice je proto nutné posuzovat nejen potenciální zhodnocení, ale také to, jaká rizika investor za tento výnos přebírá.

Ne každý fond je vhodnou náhradou bankovního vkladu

Rostoucí nabídka investičních fondů rozšiřuje možnosti, jak mohou domácnosti zhodnocovat svůj kapitál. Současně však zvyšuje nároky na orientaci v jednotlivých investičních strategiích.

Zejména u fondů zaměřených na nemovitosti, private equity nebo na jiná méně likvidní aktiva je nutné rozlišovat mezi hodnotou majetku a skutečnou dostupností investovaných prostředků. Pravidelné zveřejňování hodnoty investičních akcií či podílových listů samo o sobě neznamená, že investor může kdykoliv získat své prostředky zpět. Stejně tak samo o sobě nezaručuje, že je získá zpět právě ve zveřejněné hodnotě.

Podmínky odkupu, oceňovací metodika, struktura portfolia a schopnost fondu zajistit likviditu jsou proto stejně důležité jako jeho historická výkonnost. U některých strategií může být nižší likvidita přirozenou součástí investičního modelu, musí však odpovídat očekáváním a finančním možnostem investora.

Stejně tak je třeba rozlišovat mezi historicky dosaženým a očekávaným výnosem. Ani stabilní výkonnost v minulosti nepředstavuje záruku budoucího zhodnocení. U méně likvidních aktiv navíc může způsob oceňování vytvářet odlišný obraz kolísání hodnoty než u veřejně obchodovaných cenných papírů.

Pro kvalifikované investiční rozhodnutí proto nestačí porovnat výnos fondu s úrokem na spořicím účtu. Je nutné posoudit také náklady investice, koncentraci rizik, investiční horizont a pravidla pro nakládání s prostředky.

Smyslem není přesunout co nejvíce peněz do fondů

Český kapitálový trh nepochybně potřebuje dlouhodobý investiční kapitál. Jeho rozvoj však nelze měřit pouze tím, kolik peněz se podaří přesunout z bankovních účtů do investičních produktů.

Z pohledu domácností je důležitější, zda jejich finanční majetek odpovídá potřebám v jednotlivých životních etapách. Likvidní rezerva, prostředky na střednědobé cíle a dlouhodobé investice mají rozdílnou funkci a neměly by si automaticky konkurovat.

Za problematické bych proto považoval, kdyby se rostoucí objem prostředků v investičních fondech stal cílem sám o sobě. Úspěchem není co nejvyšší podíl investovaných úspor, ale kapitál alokovaný způsobem, který odpovídá finančním možnostem investora a rizikům konkrétního produktu.

Téměř čtyři biliony korun na bankovních účtech proto nelze jako celek označit za nevyužitý investiční kapitál. Skutečnou otázkou proto není jen to, kolik peněz české domácnosti ještě mohou přesunout do fondů, ale především zda dokážou správně rozlišovat mezi kapitálem, který potřebují mít k dispozici, a kapitálem, který mohou dlouhodobě investovat.

Autor je spolumajitel a obchodní ředitel investiční společnosti CODYA.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů