Nový fotbalový boss Jablonce. Do Česka kdysi přivedl Starbucks, teď vyzývá miliardáře

Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jabonec

Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jabonec • Zdroj: Dana Batíková

Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jablonec
Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jablonec
Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jablonec
Jakub Střeštík, většinový majitel FK Jablonec
5 Fotogalerie
Petr Weikert
Diskuze (0)

Čtěte e15 v Googlu přednostně

Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Z londýnského barmana se stal úspěšný manažerem, který přivedl Starbucks do Česka. Dnes má před sebou Jakub Střeštík možná svou největší výzvu.

  • Většinový majitel jabloneckého fotbalového klubu odhaluje pro e15 magazín ekonomiku podniku i plány, které s ním má.

  • Během kariéry otáčel do plusu neúspěšné firmy, dnes počítá ve fotbale ekonomické „tříletky."

Před rokem to byla hlavní zpráva z pomezí fotbalu a byznysu. Většinovým majitelem FK Jablonec se stal Jakub Střeštík. Nebyl to Křetínský ani Tykač, ale muž, který se vynořil ze střední byznysové třídy s ambicí to nejbohatším Čechům aspoň na hřišti natřít. Podnikatel, který začínal v Londýně na baru, aby za pár let do česka přivezl starbucks.

Kupujeme Jablonec!

Je středeční slunné dopoledne, ale Jakub Střeštík zrovna dvakrát energií nehýří. Z letadla, které přivezlo českou reprezentaci z fotbalového zápasu s Anglií, vystoupil v pět hodin ráno a od té doby je na nohou. „Vždycky když tam přijedu, najednou se cítím jako doma. Už je to dlouho, co jsem zpátky, ale pořád to tam je,“ popisuje s emocí v hlase. Právě emoce jsou do značné míry tím, co za pár týdnů padesátiletého muže definuje. Nejde jen o to, co všechno v životě stihl, ale s jakou vervou se do toho pouští. S nadsázkou říká, že kdyby dostal při zápase zařízení na sledování kondice, jaké nosí hráči, možná by prý naběhal po stadionu více než oni.

 

Na zápase v Anglii nebyl náhodou. Nový reprezentační kouč Santiago Denia Sánchez nominoval jabloneckého obránce Jiřího Slámu, jehož výkon šéf sledoval. „Nominaci si zasloužil. Byl skvělý a vydal ze sebe všechno. Je to motivace pro klub a další hráče,“ hodnotí Střeštík. V průběhu rozhovoru ještě stihne s Jiřím Slámou telefonát – doporučí mu, aby se po vyčerpávajících reprezentačních zápasech s koučem Lubošem Kozlem zkusil domluvit na týdenním volnu.

Ale pojďme se vrátit do října 2025, kdy se Jakub Střeštík rozhodl většinový podíl v FK Jablonec po Miroslavu Peltovi převzít. Ta scéna, jak ji popisuje, se odehrála přesně v místě našeho rozhovoru, v kancelářích na Václavském náměstí v Praze. Vstoupil tam a svému dlouholetému obchodnímu společníkovi Jaromíru Šantrůčkovi tu zprávu prostě oznámil. „Řekl jsem mu:, Kupujeme Jablonec. ‘ Nato dal Mirek hlavu do dlaní a celou půlhodinu s ní nevěřícně kroutil. Nebylo ani jasné, jestli u toho pláče, nebo se tak moc diví,“ vypráví Jakub Střeštík. Jak se brzy ukáže, na historky je Střeštík docela dobrý parťák. Inu, desítky let, které tenhle bodrý chlapík ze západočeského maloměsta strávil za barem, se nějak projevit musely, ale o tom až později.

e15 magazín – Aktuální číslo právě v prodeji

Proč tedy zrovna klub sídlící v Jablonci na Střelnici? S rodinou Peltových se Střeštík zná velmi dlouho, což celému obchodu výrazně napomohlo. Ačkoli si český fotbal nese z minulosti určité šrámy, podle Střeštíka se domácí fotbalové prostředí za poslední roky znatelně posunulo, zkvalitnilo a očistilo od toxického vlivu. To byl další důvod. Dnes si prý majitelé tuzemských elitních klubů dokážou sednout k jednomu stolu a bez zášti spolu mluvit. Mají totiž společný byznysový cíl: ligu jako celek posouvat vpřed, vylepšovat evropský koeficient a přitáhnout do českého sportovního prostředí více peněz.

Střeštík však rozhodně není typem majitele, který by fotbal sledoval s odstupem z vyhřáté VIP lóže. Tvrdí, že na své oficiální sedačce na stadionu ani nikdy neseděl.  Tahle osobní investice se mimochodem naplno projevila během tažení Jablonce v předkolech evropské Konferenční ligy. Předcházela tomu velká bolest. Když Jablonec dříve vypadl jako jasný favorit v Hradci Králové s Karvinou v rámci domácího MOL Cupu, byla to pro majitele vyžadujícího stoprocentní nasazení neskutečná facka, z níž se dlouho vzpamatovával. Tým pak dostal v Evropě druhou šanci. Přes silný chorvatský Varaždín a lotyšskou Rigu se probojoval až k zápasům se slavným glasgowským klubem Rangers.

Majitel v soupeřově kotli

Pro Střeštíka, který britské ostrovy miluje, to byl výjimečný moment. Obdivuje Skotsko a jeho hory, všechny jeho děti studovaly na prestižní skotské Univerzitě v St. Andrews. Plně si uvědomoval obrovský nepoměr obou celků – ten se dá ilustrovat i velikostí stadionu Ibrox. Kdyby se na něj posadili všichni obyvatelé Jablonce, stále by zbylo volné místo. Pojme téměř 52 tisíc lidí.

Před výkopem ve Skotsku se Střeštík rozhodl nakráčet přímo do kotle fanoušků Rangers. Představil se jako majitel českého celku a vyzval je, aby obě strany začaly psát novou kapitolu za nešťastnou historií, kterou skotský celek v minulosti zažil s pražskou Slavií a Spartou. Gesto fungovalo dokonale – s tvrdým jádrem si dal pár piv a o týden později, když Skotové dorazili do Čech, si s nimi připíjel přímo na jabloneckém náměstí.

Pro připomenutí. Vztahy Glasgow Rangers s pražskou Slavií a Spartou poznamenaly především události z března a září 2021. Osmifinále Evropské ligy mezi Rangers a Slavií vyústilo v ostré spory po tvrdém zákroku Kemara Roofea na brankáře Ondřeje Koláře a v kontroverzi kolem údajné rasistické urážky, kterou měl Ondřej Kúdela adresovat Glenu Kamarovi. UEFA následně potrestala Kúdelu zákazem startu na deset zápasů a Kamaru na tři utkání za fyzické napadení soupeře. Emoce pokračovaly i na podzim, kdy Rangers přijeli do Prahy k zápasu se Spartou. Kamara se na Letné setkal s hlasitým bučením a pískotem, přestože utkání kvůli disciplinárnímu trestu Sparty sledovalo převážně dětské publikum s doprovodem dospělých. Následně si skotský klub stěžoval na rasismus, UEFA ale nic takového neshledala.

Největší zkouška respektu však přišla pro Jakuba Střeštíka letos na konci srpna přímo v průběhu vyhroceného zápasu na Střelnici. Jablonečtí vlajkonoši totiž ukořistili soupeři vlajku, což je ve světě ultras standardní trofejní praxe. Na této konkrétní však byly vyobrazeny podobizny tří padlých vojáků, někdejších hrdinů z řad fanoušků Rangers. Vedení jabloneckého kotle projevilo velkou dávku úcty a rozhodlo se, že tuhle vlajku vrátí. Těžkooděnci okamžitě nabídli Střeštíkovi bezpečnostní doprovod, ale on to odmítl. „Být tam se mnou ochranka, okamžitě dostaneme všichni přes hubu, tím jsem si jistý,“ líčí historku. Ti „nejvíc holohlaví a nejvíc nabušení borci“ na něj také prý okamžitě naběhli, ale když viděli vlajku, situace se uklidnila.

Podle majitele šlo o absolutní „game changer“, který smazal tradiční fanouškovskou nenávist a zařídil, že nedošlo k jediné pouliční rvačce nebo vyraženému zubu. Na hřišti pak Jablonec dokonal malý zázrak, smazal ztrátu 0:1 ze Skotska a po penaltách postoupil. Dnes na tým čekají ve skupině kluby kalibru SC Freiburg, Brighton, Lugano či Trabzonspor. Majitel přiznává, že sice nejsou do těchto bojů pasováni na favority, ale role podceňovaných Severočechů ho prý vlastně baví.

Ačkoli se hraje na emoce, fotbalové účetnictví se neptá. Střeštík má ekonomiku klubu rozvrženou do ucelených „tříletek“. Z byznysového hlediska konstatuje, že fotbalový klub se stává reálně ziskovým až v momentě, kdy jej jednoho dne prodáte. Do té doby se prý musíte smířit s tím, že jde o dotování. Fixní náklady na hotely, autobusy, gastronomii či bezpečnost zkrátka ne­oklamete. Rozhodující proměnnou, která určuje životaschopnost, je umění nakoupit a prodat hráče.

Když do Jablonce nastupoval, převzal věkově druhý nejstarší tým v české nejvyšší soutěži. To byla ekonomická brzda, protože u zkušených veteránů prakticky nemáte šanci během několika přestupových oken generovat zisk z prodejů. Současná jablonecká strategie se proto točí kolem omlazování kádru s vizí, že za dva až tři roky klub načerpanou kvalitu mladých hráčů úspěšně zpeněží a pokryje tak generovanou finanční ztrátu. Střeštík férově podotýká, že sportovní a ekonomická stránka se musí ne­ustále balancovat, ale majitelé ligových klubů tento sport nedělají pro peníze. Kdyby prý veškerý svůj čas věnovaný fotbalu vrhl zpět do svých ostatních firem, vydělal by znatelně více.

VIDEO: Majitel pražské Dukly Matěj Turek a Jablonce Jakub Střeštík na konferenci e15 Sport & Business 2026

Video placeholder
Majitelé Dukly a Jablonce na konferenci e15 Sport a Business • e15.cz

Vyhozený barman

Abychom plně pochopili, kde se v současném majiteli bere chuť oživovat riskantní projekty, musíme se vrátit o tři dekády zpět. Psal se rok 1996 a Jakub Střeštík vstoupil na půdu Velké Británie. Sám popisuje, jak tehdy přijel na londýnskou Victoria Station bez jakékoli vyhlídky na práci i bez zajištěného ubytování. Bylo mu prý úplně jedno, jestli se po východu z nádraží vydá doleva, nebo doprava. Chtěl zůstat ve Spojeném království šest měsíců a vybrousit si angličtinu. Realita? Desetiletý pobyt, který odstartoval jeho nevšední kariéru.

Začátky byly tvrdé. Obešel odhadem na dvě stovky britských barů a restaurací, než ho vůbec někdo přijal na zkoušku. Tenhle první job má také svoji historku: Vyhodili ho exemplárně společně s celým vedením a veškerým personálem z prostého důvodu – na pracovišti se extrémně pil alkohol.

 

Ale nynější šéf fotbalového Jablonce začal makat, postupně v pracích povyšoval na lepší pozice a vypracoval se natolik, že v Británii získal prestižní ocenění pro gastromanažera roku. Zde se zrodila myšlenka osamostatnění: proč by měl generovat zisky někomu jinému, když totéž dokáže ve vlastní režii.

A právě tehdy objevil svůj klíčový byznysový talent. Zjistil, že má neomylný čich na vyhledávání neúspěšných či podhodnocených firem, které díky krizovému managementu dokáže otočit do plusu. V Británii si postupně otevřel tři vlastní restaurace a sedm let prožil v drtivém tempu čtrnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Když se poté se svou tehdejší anglickou manželkou rozhodli úspěšný byznys výhodně prodat a přesídlit do České republiky, ocitl se na trhu jako zjevení.

Po návratu do Česka držel obrovskou konkurenční výhodu. Byl tady jedním z mála lidí, kdo disponoval hmatatelnými zkušenostmi z managementu západní gastronomie a vládl dokonalou angličtinou.

Okamžitě se stal atraktivním terčem pro expandující společnost AmRest. Kromě úspěšného vedení již etablovaných sítí KFC či Pizza Hut má na svědomí českou premiéru v podobě uvedení brandu Starbucks. V lednu 2008 slavnostně otevíral jeho první pobočku na pražském Malostranském náměstí a přestřiženou úvodní stuhu má doma schovanou dodnes.

Na tuzemskou gastronomickou scénu se dívá střízlivě, ale s respektem. Domnívá se, že dělat ji kvalitně Čechy naučili především zahraniční turisté, kteří u nás po revoluci odmítali platit za tragický servis a nepoživatelné blafy, u nichž se číšník choval spíše jako dráb než jako hostitel. Ačkoli je dnes na trhu bolestný nedostatek kvalifikovaného personálu (stejně jako kdysi v Británii), kvalita samotného jídla podle Střeštíka bez problémů snese srovnání se západní Evropou.

Tohle už umím, co tam je dál?

A tady přišla první velká životní otočka. Jakub Střeštík sám sebe definuje jako „houbu lačnící po nových vědomostech a nasávání informací“ a jako takový ne­ustále vyhledává změnu. Poté co otevřel stovky provozoven, získal pocit, že mu obor už nemá co nabídnout. Proto změnil segment. Přesunul se do prodeje elektroniky, krátce vedl v Česku slovenský řetězec Nay a poté devět let nábytkářský kolos Kika.

Na své působení na pozicích CEO a ve vrcholovém managementu vzpomíná s tím, že mu dalo poznat, že alchymie úspěchu spočívá v perfektním vedení lidí.

Jednou z nejintenzivnějších profesních kapitol byla později jeho účast v masivním obchodu, kdy e-commerce skupina Mall Group přecházela pod křídla polského gigantu Allegro. S odstupem času říká, že šlo o nejnáročnějších šest pracovních měsíců v celém jeho životě. Uvařit obchod za miliardu eur, kdy na české straně seděl relativně malý tým a proti nim nesmírně personálně široká polská mašinerie, bylo prý vyčerpávající.

Po opuštění dravého korporátního světa přišel další zlom. Jakub Střeštík se vrhl do vlastního byznysu kolem realit. Dnes spolu s obchodním partnerem Jaromírem Šantrůčkem operují skrze holdingovou společnost s velmi pestrým portfoliem, jejíž významnou součástí je vedle investičního jádra realitní byznys a firma Skayo Capital. Ta se pohybuje v nepříliš populárním segmentu řešícím podíly v nemovitostech u klientů v obtížných životních situacích (dědictví, rozvody, neshody spoluvlastníků) tím, že od nich podíly odkupuje.

Hledání nových výzev paralelně Střeštíka dovedlo k poměrně krátké epizodě, kdy převzal roli ekonomického manažera hnutí ANO. Výčet jeho životních úloh nakonec nedá člověku opatrně se nezeptat, zda na sobě byznysmen nepozoruje známky ADHD. V tu chvíli se usměje. „Samozřejmě, já jsem ADHD. Pro mě je třeba příšerné jít k barberovi a sedět půl hodiny v křesle. Cítím se tam úplně svázaný, pořád musím řešit pět věcí najednou, to je můj životní motor,“ přiznává otevřeně.

Tři body k padesátinám, prosím

Ale vlastnictví fotbalového klubu je záležitost dlouhodobá. Jaké má Jakub Střeštík cíle? Jablonec nesmí hrát podřadné role nebo se každoročně strachovat o prvoligové přežití. Většinový vlastník chce tým vidět pevně ukotvený v top šestce, pravidelně hrající Evropu a rozvíjející synergie s mládežnickou akademií, v níž trénuje na 600 talentovaných dětí. S trenérem A týmu Lubošem Kozlem nastavují jasnou klubovou tvář – stejný herní systém napříč věkovými kategoriemi, díky němuž se nadějní mladíci nebudou muset učit novým věcem s každým postupem nahoru. Zároveň touží najít společnou řeč s radnicí při tolik potřebné rekonstrukci stárnoucího městského stadionu, na níž je připraven se finančně aktivně podílet.

Pro zkušeného byznysmena tentokrát nejde o projekt s vyznačeným brzkým datem exitu. Jablonec momentálně osobně vnímá jako nejméně patnáctiletý závazek. Letošní rok se pro něj propojí hned v několika zásadních ohledech najednou. Den, kdy jablonečtí hráči vyběhnou k evropské bitvě na turecké půdě proti Trabzonsporu, připadá na 10. prosince. A právě v tento den oslaví Jakub Střeštík své 50. narozeniny. „Bude to asi nejdražší narozeninová oslava mého života,“ směje se. Dárek by ale bral jediný: vyválčit tři důležité fotbalové body, které stvrdí, že muž, co umí otáčet propadáky v triumfy, má situaci opět pevně ve svých rukou.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů