Už žádný další Orbán. Brusel chce kvůli potížistům osekat právo veta
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Evropa se v době rostoucí ruské hrozby, dravé Číny a množících se sporů s USA snaží zvýšit svou akceschopnost a odvrátit vlastní rozklad.
- Pomalé rozhodování výrazně komplikuje fungování unie a prakticky vylučují i její další rozšiřování.
- Pomoci má omezení práva veta nebo nové páky na členské státy, které sabotují i životně důležitá rozhodnutí, aby si pro sebe vynutily výhody, píše businessový newsletter 11am.
Podle čerstvého dokumentu Evropské komise, jejž budou evropští lídři projednávat už v těchto dnech, by mělo být většinové rozhodování rozšířeno na otázky mezinárodních sankcí nebo daní z energií. Brusel hodlá zavést také zkušební dobu 15 let od přistoupení nových členů, kteří mohou přijít o financování nebo hlasovací práva, nebudou-li dbát na ochranu právního státu či lidskoprávních závazků vyplývajících z členství.
Unie potřebuje zvýšit svou akceschopnost, protože ji čím dál více vojensky ohrožuje Rusko a ekonomicky ji drtí čínská konkurence. K tomu se přidávají stále více se vzdalující Spojené státy, pro něž jsou bezpečnostní záruky Evropě přítěží v jejich zaměření na velmocenský souboj s Čínou. Jednomyslné hlasování v mnoha otázkách a s tím spojené pomalé rozhodování výrazně komplikují nejen fungování Unie, reprezentující téměř půlmiliardu lidí, ale prakticky vylučují i její další rozšiřování.
Při reformě rozhodování Evropská unie čerpá z nedávných zkušeností s Maďarskem z éry bývalého premiéra Viktora Orbána, jež v posledních letech torpédovalo zásadní rozhodnutí jako unijní protiruské sankční balíčky nebo finanční půjčky Ruskem napadené Ukrajině. Podobně však nedávno dokázaly prosadit kontroverzní zrušení sankcí proti některým ruským oligarchům například i Francie a Lucembursko, které tím tvrdě prosazovaly vlastní zájmy.
„Byla jsem ostře kritizována, když jsem poprvé zmínila, že v Evropské unii nechci vidět další trojské koně. To bylo ještě před volbami v Maďarsku. Dnes mohu říci: už žádný další Viktor Orbán,“ zdůvodnila navržené revize eurokomisařka pro rozšíření Marta Kosová.
Ačkoli další rozšíření může posílit geopolitickou váhu Unie, vidina nových členských států schopných rozhodování ještě více blokovat dělá řadě evropských politiků vrásky na čele. Některé z kandidátských zemí navíc teprve teď začínají postupně plnit unijní kritéria pro kvalitu demokracie a právního státu.
Nejdál jsou podle komise Černá Hora s Albánií, zároveň by Unie ráda pokročila i v přístupových rozhovorech s Moldavskem a Ukrajinou. Sedmadvacítka si neví rady se Srbskem, které ve velkém spolupracuje s Čínou a jehož dlouholetý lídr Aleksandar Vučić je obviňován z korupce a podrývání právního státu. Pro nekonečnými etnickými konflikty rozervanou sousední Bosnu a Hercegovinu se vidina členství v Unii možná oddálí po říjnových volbách, které mohou zintenzivnit národnostní pnutí.
Reforma Unie? Příjemnou zábavu
Komise chce změn dosáhnout, aniž by bylo potřeba měnit zakládací smlouvy EU, což by prosazení úprav pravděpodobně zhatilo. Postupnou integraci nových členských států včetně možnosti omezovat jejich práva by Unie nově mohla vyjednat v přístupové smlouvě s danou kandidátskou zemí.
Využívat kvalifikovanou většinu v dalších oblastech s výjimkou obrany by mohly umožnit překlenovací doložky. Ty jsou zakotvené v zakládacích smlouvách, ale zatím nebyly využity ani jednou. Jejich aktivace totiž vyžaduje jednomyslný souhlas vlád všech členských států. I tak by se ale jednalo o snazší proces než změny zakládacích smluv. Ty musejí schválit jednotlivé členské země podle vlastních pravidel, což například ve francouzském případě znamená také souhlas tamního parlamentu, někdy dokonce i většiny občanů v referendu. K tak významným změnám naposledy došlo v roce 2009 při schvalování Lisabonské smlouvy, kterou do poslední chvíle blokoval tehdejší český prezident Václav Klaus.
Unijní diplomaté se obávají, že komise pro své návrhy podporu všech členských států nezíská. Například proti rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v oblasti zahraniční politiky se už v minulosti postavily Polsko, Maďarsko i Česko. Napříč Evropou jsou navíc na vzestupu populisticky a euroskepticky laděná hnutí. Už příští jaro má ve francouzských prezidentských volbách šanci zvítězit ikona tamní národovecké pravice Marine Le Penová, jež by výrazně osekala příspěvky Francie do unijního rozpočtu a podle think-tanku European Council on Foreign Relations by pravděpodobně bránila i dalšímu rozšiřování bloku. Nedávno se otevřeně postavila hlavně proti přistoupení Ukrajiny.
Pokud by tento týden snahy komise o zpružnění fungování Unie ztroskotaly, stále existují způsoby, jak jednomyslné hlasování obejít. Vlády členských zemí mohou už nyní rozhodovat kvalifikovanou většinou v mimořádných situacích. Toho již Unie využila před rokem, když potřebovala zajistit dlouhodobé zmrazení ruských státních aktiv blokovaných Maďarskem. Pro zrušení principu jednomyslnosti je podle dubnového průzkumu Euroscopu přes 70 procent Evropanů.
Kritici tohoto postupu z řad odborné veřejnosti ale varují, že ona „mimořádná situace“ není dostatečně vymezena. Obávají se proto, že by této varianty EU mohla zneužívat i v případech, pro něž původně nebyla určena, což by mohlo vést například k rušení rozhodnutí Soudním dvorem EU. Taková praxe by navíc dál mohla snížit důvěru v Unii, která je už teď mnohými kritizována pro nedostatečně demokratické rozhodování bez mandátu občanů.
Podle posledního průzkumu veřejného mínění od Eurobarometru sice podpora členství v EU neklesá – zhruba 75 procent Evropanů jej vnímá jako přínosné. Sílí však tvrdá kritika konkrétních politik. Lidé podporují společnou obranu a vnitřní trh, skepse ale narůstá vůči byrokracii, řešení nelegální migrace nebo dopadům přechodu na zelenou energii.
Svoje obilí si vozte jinam
Jako zvlášť kontroverzní se jeví část návrhu komise týkající se přistoupení Ukrajiny k EU. Některé unijní země jako Francii, Itálii či Polsko doslova děsí vidina přívalu výrazně levnějšího ukrajinského zemědělského zboží na jednotný trh. Varšava už kvůli ochraně svých farmářů zablokovala dovoz pšenice a dalších plodin z Ukrajiny do Polska. Brusel na import těchto komodit zavedl přísné kvóty, které Kyjevu umožňují na unijní trh dodat maximálně 1,3 milionu tun pšenice ročně. To je zhruba pětina ročního dovozu této plodiny do EU a ani ne procento její produkce.
Nové návrhy komise týkající se dalšího rozšiřování sedmadvacítky už počítají s tím, že by Kyjev natrvalo získal jen velmi omezený přístup ke společnému trhu s rostlinnými a živočišnými produkty i k balíku zemědělských dotací, z něhož se v současném rozpočtovém období, které skončí příští rok, mezi členské státy rozděluje 55 miliard eur (1,3 bilionu korun) ročně. Místo toho by Brusel Ukrajině pomohl s návratem na její „historické“ exportní trhy, za něž označuje Afriku a Blízký východ.
Poprvé by se tak stalo, že by unijní země nemohla trvale využívat všechny čtyři základní svobody, na nichž EU stojí: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Zatím byla taková omezení zaváděna jen dočasně, jako když měly státy střední a východní Evropy včetně České republiky po rozšíření Unie v letech 2004 a 2007 pozastavený přístup na unijní trh práce až po dobu sedmi let.
„Pro nás je zásadní rozdíl mezi přechodným obdobím a trvalým omezením. Na to první je Ukrajina připravena. To druhé by bylo v rozporu se samotnou logikou plného členství v Evropské unii,“ odmítavě reagoval na návrh komise ukrajinský ministr zemědělství Taras Vysockyj.
