Tlačenice o místa na domácích špičkových institucích je tak hustá, že řada mladých Indů raději za peníze rodičů utratí tisíce dolarů za zahraniční vzdělání, než aby se snažila na průměrných školách druhého řádu.
Na Indický institut managementu (IIM), nejlepší školu v oboru, se Garima Gupta nedostala. Ale než by šla na horší indickou školu, sehnala 75 tisíc dolarů na studium MBA na Státní univerzitě v Arizoně. Jen pro představu: institut IIM se sídlem v Ahmedabádu nabídne studijní místo jedné desetině procenta (!) uchazeče, což z něj z hlediska přijímacích zkoušek činí nejtěžší program MBA na světě.
„Řekla jsem si, že bude lepší mít titul z renomované mezinárodní školy než z druhořadé univerzity v Indii,“ vysvětluje Gupta. Do zahraničí odjíždí ročně za vzděláním přes sto tisíc Indů, kteří za sen o vzdělání utratí miliardy dolarů. Podfinancované západní univerzity jsou více než ochotné tyto studenty platící plné školné získat. Některé je dokonce nabírají přímo v Indii, kde zakládají své pobočky.
Více než polovina z 1,2 miliardy obyvatel Indie je mladší 25 let, ale pouze malé procento z této skupiny dosáhlo vyššího vzdělání. Indická národní komise pro vzdělání odhadla, že země bude potřebovat 1500 místo stávajících 370 univerzit, aby nasytila poptávku mladé populace. Už teď Indie „produkuje“ 300 tisíc inženýrů ročně a je zásobárnou anglicky mluvících absolventů, kterých tu žijí dva miliony.
Aby země do roku 2014 zvedla podíl mladých zapsaných do vyššího vzdělání ze třinácti na dvacet procent, bude potřebovat čtyřnásobek míst jak pro studenty, tak pro profesory. Vláda proto hodlá na vzdělání vyčlenit pět procent hrubého domácího produktu. Z toho velká část půjde na založení univerzit ve všech 28 státech.
Byznys s přípravou na vysoké školy
Počet elitních inženýrských škol, takzvaných technologických institutů neboli IITs, v uplynulých letech stoupl ze sedmi na šestnáct. Dostat se na IITs je tak těžké, že kolem předávání zkušeností a vedení uchazečů vznikl v Indii celý byznys. Ulice metropolí jsou poseté cedulemi s nápisy jako Achiever’s Academy (akademie úspěšných), Career Forum (kariérní fórum) či Wizard Tutoring (kouzelné učení), které slibují, že uchazeče o studium provedou nástrahami přijímacích procesů.
Úředníci ministerstva pro lidské zdroje uznávají, že vláda sama poptávku neuspokojí, a soukromý sektor tedy bude muset hrát mnohem větší roli než dosud. V posledních letech vzniklo sedmdesát soukromých škol, které nabízejí pestrou škálu oborů: od IT přes inženýrství a management až po medicínu.
Vzdělání pro 21. století
Podle obchodní komory se velikost indického trhu se vzděláním pohybuje kolem 25 miliard dolarů. Například pandžábská Lovely Professional University, založená teprve před pěti lety, už čítá přes 25 tisíc studentů. Ještě zavedenější vzdělávací ústav Amity má ve svých kampusech dokonce osmdesát tisíc studentů.
Vláda samozřejmě také vábí zahraniční univerzity. Zákon, který by jim umožnil zakládat školy přímo v Indii, právě prochází parlamentem. Další zákon má umožnit zakládání úzce specializovaných univerzit. A vzdělání je i tématem nejvyšší diplomacie: premiér Manmohan Singh před pár lety podepsal dohodu o univerzitní výměně se Spojenými státy, Kanadou a Velkou Británií, nazvanou Vzdělání pro 21. století, kterou se snaží nalákat odborníky.
Její součástí je i vytvoření komunitního systému vysokých škol, jenž má v průběhu desetiletí vytvořit milion pracovníků.
Podle ministerstva lidských zdrojů má o založení pobočky v Indii zájem půl stovky světových top univerzit. Atmosféru nejlépe shrnuje Daniel Muzyka, děkan Sauderovy obchodní školy v Britské Kolumbii, který v Bangalore před pár týdny zakládal pobočku v indickém Silicon Valley.
„Být teď v Indii je vzrušující. Země silně investuje do výzkumu a do nových druhů vzdělání, aby zvládla rychle rostoucí populaci a ekonomiku. Chceme být součástí toho příběhu.“
Indický institut managementu
Vysoké školy mají v celé Indii vysokou úroveň a po světě dokonce i vynikající pověst. Patří k nim Indian Institute of Management působící v historickém městě Ahmedabád (IIM-A), který byl založen v roce 1961 indickou vládou společně s vládou státu Gujarat a indickými průmyslovými podniky. Zpočátku škola úzce spolupracovala s Harvard School of Business Administration, díky čemuž se stala průkopníkem nových výukových metod a dokázala si dodnes udržet vedoucí příčku v oblasti výuky managementu v Indii.
