Evropská komise ve středu navrhla dva způsoby, jak nastavit pravidla pro azylové žádosti. Oba počítají s přerozdělováním migrantů. Mírnější způsob navrhuje zavést mechanismus, který by ulehčil zemi, jež se dostane kvůli uprchlíkům do potíží. Loni to EU jednorázově navrhla jako pomoc Itálii a Řecku, avšak systém zatím nefunguje.
Druhou variantou by mohlo být nahrazení stávajícího systému, kdy azylovou žádost řeší první země, ve které se uprchlík dostal na území EU. Místo toho by byli na základě „distribučního klíče“ migranti rovnou přerozdělováni do všech zemích unie, a to zřejmě pod dohledem Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO).
„Osobně jsem zcela zásadně proti variantě 2, tedy stálé přerozdělovací kvótě, a takto jsem se též vyjádřila na včerejším (středečním) jednání komise. Myslím, že to nebylo překvapení, protože o fungování takových kvót vyjadřuji dlouhodobé pochybnosti a myslím, že mi i praxe dává za pravdu,“ sdělila Jourová.
Rozvážení lidí
Připojila se tak k premiérovi Bohuslavovi Sobotkovi, který hned ve středu sdělil, že česká vláda s povinnými trvalými kvótami souhlasit nebude. Návrhy Evropské komise neschvaluje ani prezident Miloš Zeman.
„Je velmi problematické, aby byli po Evropě 'rozváženi' lidé bez vlastního rozhodnutí, do zemí, kam jít nechtějí, kde jim je cizí prostředí, jazyk a klima, včetně klimatu společenského. Negativní naladění v části Evropy je fakt, který existuje, je často dán charakterem společnosti, která je v řadě zemí tradičně a dlouhodobě monokulturní a není schopná v krátkém období úspěšně integrovat větší počty lidí z odlišných kultur,“ řekla Jourová serveru EurActiv.
Přiznala, že je v komisi s tímto názorem v menšině, ale shoduje se prý s kolegy v tom, že je třeba najít „funkční celoevropské řešení“.
Jourová také řekla, že klade důraz na zvládnutí integrace nově příchozích, protože jako komisařka pro spravedlnost řeší problém „narůstající netolerance a násilí k menšinám“. Jako právní argument pro své stanovisko uvádí fakt, že „v azylové oblasti jsou podle mezinárodního práva jednoznačnými suverény jednotlivé státy a mají právo rozhodnout, kdo na jejich území bude žít. Musí se rozhodnout svobodně a zodpovědně.“
Solidarita, kterou by členské země podle ní měly projevit, má směřovat na území přetížených zemí a hlavně by se měla zaměřit na „společné akce na vnější hranici Evropy“.
