Po smrti „drahého vůdce“ Kim Čong-ila, který zemřel 17. prosince, se pustila do akce propagandistická mašinérie represivního komunistického režimu a začala leštit obraz nejmladšího Kimova syna a jeho následníka Kim Čong-una. Severokorejská oficiální tisková agentura (KCNA) oznámila, že v neděli poslal Kim Čong-un horké slazené nápoje truchlícím, kteří navzdory chladnému počasí přišli vzdát poslední poctu jeho zesnulému otci.
„Kim Čong-un je nesmírně ohleduplný muž s laskavým srdcem,“ napsala KCNA. „Láskyplná péče opakovaně projevená lidem v době, kdy celý národ je zachvácený smutkem, bude pro příští generace důkazem jeho lásky k lidu,“ dodala. Předchozí den si Kim Čong-un vysloužil obdiv za to, že nechal urychleně přepravit obyvatelům Pchjongjangu čerstvé ryby, aby tak vyplnil poslední přání svého otce.
Mýty o Kim Čong-ilovi jsou ve světě terčem vtipu, v KLDR fungují
Stále ovšem před sebou má dlouhou cestu, aby se vyrovnal mnoha legendárním skutkům a mimořádným výkonům svého otce, mezi nimiž nechybí ani 11 jamek na první úder během jediného golfového zápasu. Bizarní mýty a historky o „drahém vůdci“ z Kim Čong-ila udělaly na Západě zábavnou figurku a posloužily jako terč vtipů. Ale v Severní Koreji řada legend pomohla udržet jeho 17 let u moci - stejně jako vězeňské tábory a mohutná armáda.
Kimův portrét visí uvnitř každého severokorejského domu, zatímco v ulicích propagandistické plakáty opěvují zesnulého vůdce i jeho otce, prezidenta-zakladatele Kim Ir-sena. Od nejranějšího věku zpívají děti ve školkách a školách písně na jejich počest.
Internet je v KLDR zakázaný
A zatímco se smrt Kim Čong-ila v zahraničí na Twitteru posměšně označuje za „obrovskou ztrátu pro golf“, jen hrstka Severokorejců si podobné poznámky může přečíst. Sociální média pomohla letos rozdmýchat povstání arabského jara napříč Blízkým východem a severní Afrikou, ale v poslední zbylé komunistické vládní dynastii je pro většinu obyvatel surfování po internetu nemožné. Existuje tu národní intranetový systém kwang-mjong, ale je přísně kontrolovaný a neumožňuje přístup do okolního světa.
„Severní Korea je stále vedená, jako by byla 50. nebo 60. léta,“ tvrdí profesor Andrej Lankov, odborník na Severní Koreu jihokorejské univerzity Kukmin. „Je tam překvapivě mnoho počítačů, ale nejsou připojeny k internetu, který je zakázaný. Krom toho všechna oficiálně koupená rádia mají pevně nastavené naladění, takže člověk může poslouchat jen oficiální vysílání,“ dodal. To znamená, že pro KLDR nebude nic těžkého vytvořit stejný kult osobnosti pro mladého Kima, jaký vytvořila v případě jeho otce, uvedl Lankov.
Kim starší ovšem jevil náznaky, že je s internetem přece jen trochu obeznámený. Když v roce 2000 navštívila Pchjongjang tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, požádal ji Kim Čong-il údajně o e-mailovou adresu.
Mobily jsou povolené, jsou ale pod přísnou kontrolou
Zrušen byl nicméně zákaz mobilních telefonů a v KLDR bylo ke konci letošního září více než 800.000 registrovaných vlastníků. Aktivisté v Soulu ale uvádějí, že pro držitele mobilů je nesnadné telefonovat z nich do zahraničí nebo přijímat hovory z ciziny, protože tato služba je omezená a přísně kontrolovaná.
Ale informace ze země prosakují - byť pomalu, ale přece. Pomáhají propašované mobilní telefony, které se mohou napojit na čínské telefonní sítě nedaleko hranic. Do KLDR se dostávají také tajně provezené jihokorejské DVD a videonahrávky. „Díky nim si Severokorejci začínají uvědomovat, že oficiální historka o chudé, zoufalé Jižní Koreji je lež,“ řekl Lankov. „Konečně jim začíná docházet, že zaostávají. Ale jen hrstka z nich si uvědomuje, jak moc.“
