Pavel Fischer je jeden z pozdních prezidentských kandidátů, kteří svou kandidaturu ohlásili až během letošního podzimu. Proto je jednou z hlavních výtek, jež na jeho osobu zaznívají, že není známý širší veřejnosti. Pavel Fischer je bývalý diplomat, který působil také jako poradce prezidenta Václava Havla a později například jako ředitel neziskové organizaci Ústavu empirických výzkumů STEM.
Myslíte si, že máte šanci oslovit ve volbách širší skupinu voličů? Máte – vzhledem k prostředí, ze kterého přicházíte – potenciál oslovit i voliče Miloše Zemana? Na rozdíl od kandidátů jako jsou Jiří Drahoš a Michal Horáček jste totiž tolik necestoval po regionech.
To cestování je relativní. Víte, já jsem cestoval po regionech v době, kdy oni třeba ještě byli v nějakých funkcích. Já jsem jezdil na debaty s občany i v době, kdy ještě žádná kampaň neběžela. Máte pravdu, že fotografií z regionů nikdy nebudu mít tolik jako někteří moji spolukandidáti, to ano. Ale na druhou stranu lidé také potřebují vědět, že se kandidáti orientují ve světových problémech. A tam si myslím, že mám co nabídnout.
Opravdu si myslíte, že zrovna orientace ve světových problémech je to, co lidi zajímá? Voliči Miloše Zemana často odpovídají, že ho volí hlavně proto, že jim naslouchá a rozumí problémům, které je pálí. Z dnešních trendů se zdá, že názory odborníků už lidi tolik nezajímají.
Nemyslím si, že je potřeba nabízení odborníků. Dnes je potřeba dát lidem srozumitelný politický názor, který reaguje na jejich konkrétní starosti. A to mohu nabídnout. Já jsem necestoval jenom po ČR, ale i po jiných zemích, po různých veřejných debatách nejen ve Francii, ale i jinde. Mohu vás ujistit, že stejný pocit a podobné očekávání najdeme i v jiných evropských zemích. My se ale nedostaneme z kruhu, pokud si neuvědomíme, že některé věci musíme řešit společně s ostatními. Když se podíváte na schopnost Miloše Zemana pojmenovat problém, tak určitě dostane jedničku. Když bychom ale začali hledat jeho schopnost ten problém řešit, tak v tom bychom mu už museli dát známku horší.
On totiž v regionech velmi často vystoupil s tak ostrou kritikou vlády, že si člověk kladl otázku, jestli je ještě ve funkci jako prezident. Nebo jestli je tam za opozici, která se zkouší nějakým způsobem radikálně postavit proti tomu, co se vláda snažila trpělivě prosazovat. Tam bych ocenil ze strany prezidenta rozhodně kooperativnější přístup, mám-li být diplomatický.
Věci, které ohrožují sociální smír, je třeba pojmenovat dřív, než to udělají extremisté
Naznačil jste, že máte kompetence k řešení problémů i v světovém kontextu, tak buďme konkrétnější.Politolog Ondřej Slačálek v rozhovoru proInfo.cz, rozvinul myšlenku, že dnešní mladá generace je konfrontovaná s tím, že se nejspíše bude mít hůř než generace jejích rodičů. Vzhledem k ekologickým a sociálním katastrofám dnes mladí neví, jestli je čeká lepší budoucnost. Můžeme to pojmenovat jako určité zhroucení jistot. Souhlasíte s tímto názorem? O jaké změny byste se v tomto ohledu jako prezident zasazoval?
Toto pozorování není jenom v České republice, ale v celé západní Evropě. Po letech růstu a prosperity přichází období, kdy jsme se dostali na hranice sociálního a možná i ekonomického modelu, ve kterém jsme žili. Vždycky tady byl totiž příslib, že se příští generace bude mít lépe než ta stávající. Že se vyplatí investovat, že se vyplatí studovat, že se vyplatí spořit, že se vyplatí si odříkat. Aby se ti další měli lépe.
To, na co upozornil zmíněný autor, je skutečně skličující zjištění, které může znejistit celou střední vrstvu. A toho jsme již dnes svědky. Střední vrstva má najednou pocit, že přestává mít vliv a že její zájmy přestávají být zohledněny. To má více důvodů. Jedním z nich je globalizace, ale nejen ta.
Když se dnes například podíváme na to, jak se rozmohly kryptoměny, tak musíme připustit, že tyto virtuální měny odčerpávají potenciál, který reálně v našich ekonomikách existuje a který se tak dostává mimo. Včera jsme si mohli stěžovat na úniky daní, respektive na daňové ráje, zítra si budeme stěžovat na kryptoměny. Pokud to takhle půjde dál, tak veřejná moc, centrální banky a vlády přestanou mít pod kontrolou část ekonomiky, která se dostane do šedé zóny, a to za přihlížení regulačních orgánů.
Tady si myslím, že by opravdu měla proběhnout vážná reflexe, jestli náhodou některé vymoženosti současného světa, kryptoměny k nim patří, nepodkopaly onen kontrakt, sociální smír, sociální dohodu, která tady vždycky byla. Pokud ano, tak je to třeba politicky pojmenovat dřív, než to pojmenuje nějaký extremista.
Vaše konkrétní řešení těchto problémů by byla větší regulace ekonomické globalizace na národní či evropské úrovni?
Přistupoval bych k tomu tak jako doposud. My jsme se dostali do tak propojeného světa, že je otázkou, kde končí suverénní rozhodování konkrétních států a suverénní rozhodování konkrétních voličů. Skutečně dnes nelze mluvit o státu a státních pravomocích bez toho, že vezmeme v úvahu to, co se děje například v EU. Dokonce i princip volného obchodu je dnes napadán těmi, kdo ho ještě včera prosazovali. Donald Trump se stal prezidentem v zemi, která se vždy přimlouvala za volný obchod, a on se tam teď přimlouvá za zavedení cel a tarifů. To jsou změny, které musíme vzít v úvahu, pokud se chceme ve složitém světě chovat dlouhodobě rozumně a hlídat prosperitu naší země.
Takže zpátky k vaší otázce. Regulace na úrovni ČR má smysl, ale jenom do té míry, dokud je vnímaná jako regulace, která zohledňuje dění v EU. A tady vidíme velkou výzvu pro nás, abychom dokázali stanovit minima, která pomohou kontrolovat společný trh. A ta minima tu dnes jsou, ale možná je potřeba je zpřesnit, právě to vidíme na příkladu kryptoměn, nový fenomén, který pokud nezachytíme, tak všechny ty nalité peníze do ekonomiky nám vlastně odtečou jinam. A zákony, které teď u nás vymýšlíme, musejí více než v minulosti brát v potaz to, co se děje v zahraničí, především v EU.
Situaci v Polsku pro sebe rozhodně jako inspiraci nevidím
Jste konzervativní katolík. Byť je Česko oproti Polsku silně ateistická země, je část veřejnosti znepokojena aktuálním vývojem tamní politické situace. Na jeho příkladu totiž můžeme vidět, že vývoj směrem, ve kterém se politická moc spojuje s konzervatismem a katolickou vírou, ukrajuje práva ženám, ničí svobodu soudní moci a například i nezávislost veřejnoprávních médií. Vy jste přece také zájmová skupina, jak víme, že stejné změny nebudete prosazovat i u nás?
Já jsem si vždycky zakládal na tom, že jsem především profesionál. Takže mě se ptáte na víru teprve poslední týdny. Něco se asi stalo, jsem připraven to vysvětlit. Ale pro mě jde spíš o otázku mé osobní identity, kterou nikomu nevnucuji. Takže buďte v klidu, mě politické proudy, které zmiňujete, neinspirují a dokonce ve mně vyvolávají určité otázky.
Na druhou stranu otázka identity štěpí evropské společnosti způsobem, který může být politicky velmi nebezpečný. Mluvíte o Polsku, ale mohli bychom mluvit i o dalších zemích. Otázka identity zejména v návalu obav z přílivu islámu a islamistických bojovníků. Tady si i české veřejné mínění začalo klást otázku po naší vlastní identitě. A tu s prominutím nenajdeme v nějaké globalizované šedi.
Tady si musíme položit otázku, čím jsme byli a čím chceme být. A křesťanské kořeny v našem případě samozřejmě přináší určitý typ odpovědi. Křesťané stáli nejen u zrodu moderních státností na území Evropy, ale také byli například hybateli a inspirátory evropské integrace. V tomto smyslu mi nepřijde citace příkladu Polska úplně vyčerpávající, to pro sebe jako inspiraci rozhodně nevidím.
Přesto například zdebaty v Blansku vyplývá, že podporujete tradiční pojetí rodiny. Stačí se však kouknout na počty rozvodů u nás (pohybují se pod hranicí 50 %), svobodných matek či nesezdaných párů. Nezdá se vám, že tradiční model rodiny v dnešní společnosti už jednoduše nefunguje? Proč ho podporujete?
Já ty výroky nechci komentovat. Já jsem se za ně omluvil a je mi trapné, že je musím vysvětlovat, protože za nimi nestojím. Byly vyvolány otázkou, která spletla několik věcí dohromady.
Zadruhé – od té doby jsem dostal mnoho pozvání k dialogu s gayi a lesbami a mohu vám říci, že mám už některá z těch setkání za sebou a že si s nimi zkouším vyjasnit, kde současná právní úprava neodpovídá jejich potřebám. Mám nějaké návrhy a zveřejním je ve chvíli, až bude čas. Takže já ty výzvy k dialogu, které jsem dostal ostatně i otevřeným dopisem, beru vážně a vězte, že už jsem to odpracoval. Přestože nás od zveřejnění těch nešťastných slov, která reagovala na konkrétní tazatelku v úzké společnosti a která ani nebyla určená ke zveřejnění, dělí pár dní, tak na ně navazuji těmito aktivitami. Promiňte, nechci k tomu dál mluvit, protože se za to cítím trapně a už jsem se za to i omluvil.
Přečtěte si podrobné profily Miloše Zemana, Jiřího Drahoše, Mirka Topolánka a Michala Horáčka
Co se týče rodiny, ta vždycky v českém právním řádu požívala mimořádné ochrany. A to i v době komunismu. Pokud vyjdeme z toho, že tady je ústavně něco zakotveno, byl bych konzervativní a neměnil bych Ústavu. A jak slyšíte i to, co říkám k dalším návrhům na změnu Ústavy, tak jsem v tom koherentní. Já bych do Ústavy nesahal, dokud nebudeme mít jasno, že skutečně navrhované změny budou ku prospěchu nejen menšiny, ale i většiny – té mlčící.
A protože tohle téma štěpí a rozštěpilo i mnohem větší společnosti, než je ta česká, tak bych do toho chtěl jít na základě dialogu a ne velkých hlasitých hesel. Protože bychom se možná pak mohli divit, že to může zradikalizovat extrémní hlasy, ke kterým, promiňte mi, se já rozhodně nechci zařadit.
U nás se však tradiční rodiny zastává část politické reprezentace (KDU- ČSL, TOP 09, ODS) a vlivných osobností (jako je Klaus ml., Duka), zatímco zde stále máme například problém svobodných matek ohrožených chudobou a s tím související neschválený zákon o zálohovaném výživném. Neměl by prezident spíše řešit reálný problém přehlížené skupiny než mnohem abstraktnější téma hodnoty tradiční rodiny?
Podívejte, ta hodnota pro mě není abstraktní. Ale pokud to berete takto, tak ano. Dříve byly svobodné matky předmětem odsudku společnosti, dnes by měly dostávat vyznamenání, že dají život dítěti. Máme málo dětí a bylo by chybou se tvářit, že se naše společnost může obejít bez dětí. Vždycky se říkalo, že děti jsou budoucnost a pokud nebudeme mít děti, tak nebudeme mít ani budoucnost.
To je první věc. Za druhé se fixujete na téma svobodných matek, ale podívejme se na matky, které děti mají a které by se chtěly vrátit do práce, to je také samostatné téma. V celé řadě institucí dnes není například možné, aby žena měla částečný úvazek, a to stojí za pozornost. My máme tak rigidní pracovní úvazky, že nám znemožňují, aby se ženy vracely třeba na poloviční úvazek, pracovaly z domova. Samozřejmě, že existují i dobré příklady, pak ale také existují i velké soukromé firmy, státní a veřejné instituce, které tohle nepovolují. Čili není to jen otázka svobodných matek, ale i otázka maminek od dětí, které by chtěly mít částečný úvazek.
Já jsem o tom mluvil v Českém rozhlase a redaktorka mi pak sdělila, že ani netuším, do čeho jsem rýpnul. A když jsem to pak pojmenoval i v jiném prostředí, zjistil jsem, že institucí, které neposkytovaly nebo doposud neposkytují ženám tu samozřejmou službu, že jim vyjdou vstříc, aby měly zároveň péči o rodinu a mohly se začít vracet do práce, je obrovské množství. A tady se skrývá začátek odpovědi na to, co hledáte.
Společnost, která maminkám neumožňuje, aby se mohly začít vracet včas do práce, se dokonce připravuje z hlediska HDP o cenné body, nehledě na to, že se stává nehumánní, protože co jiného by měli firmy a zaměstnavatelé dělat než vycházet vstříc matkám s dětmi, nejenom svobodným, ale i těm, které žijí normálně v rodinách s otcem.
K tomuto tématu jste se vyjádřil i v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Téma zjednodušení návratu žen z rodičovské dovolené do práce je pro vás tedy důležité. Na druhou stranu: chtěl byste se snažit také o to, aby víc mužů odcházelo na rodičovskou dovolenou či se na ní alespoň částečně podílelo?
Samozřejmě.
A podporoval byste například i zavedení takových prostředků jako je třeba rodičovská dovolená „take it or leave it“, kterou zavedli v Německu (druhý rodič musí dovolenou vyčerpat buď sám, nebo mu propadne)?
To se mi líbí.
V lidských právech si musíme určit priority
I když jste již řekl, že za výroky v Blansku jste se omluvil, přece jenom jste je pronesl 6. 12. 2017, v době, kdy byla prezidentská kampaň v plném proudu. Proto bychom se chtěli zeptat i na tam zmíněné téma lidských práv. Na debatě jste například řekl, že pro definici důstojnosti by se mělo jít třeba do Bible. Dále jste uvedl: „A někteří lidé v dnešní době dokonce jdou tak daleko (a to já opravdu lidský práva beru za důležité), kteří říkají, že když lidé přestali věřit v pánaboha, tak si z těch lidských práv udělali nové náboženství. Pak už tam naházíme úplně všechno, co nedává smysl a co jde proti zájmům člověka. A tohle je potřeba vracet nazpátek.“
Často se hlásíte k odkazu Václava Havla. Ten se však takto nikdy nevyjadřoval a téma dodržování lidských práv bylo jedna z hlavních myšlenek, které celý život prosazoval. Nejdete v těchto svých vyjádřeních proti tomu, o co se Václav Havel snažil?
Když se podíváme na seznam lidských práv a všech konvencí, tak zjistíme, že to je skutečně tak dlouhý seznam, že není možné ho ani politicky garantovat.
Listina základních práv a svobod zakotvená v ústavním pořádku je moc dlouhá?
Ne, ale podívejte se na všechny další konvence a dodatky, které se tam vytvářejí. My musíme být schopni dávat na stůl určité priority. Nemůžeme se v tom zorientovat, aniž bychom šli ke kořenům lidských práv.
Můžete být konkrétnější? Co jsou ty konvence, které nepotřebujeme?
Lidská práva musí někdo garantovat. Ve chvíli, kdy jich je mnoho, nejsme schopni garantovat všechno. Musíme lidi vést k tomu, že na druhé straně těch konvencí leží taky povinnosti.
A co tedy nejsme schopni garantovat?
To jsou mezinárodní konvence. Tam je konflikt mezi sociálními právy a rozvojem ekonomiky nebo politickými právy. Konflikt vnitřní správy jednotlivých zemí, které si chtějí prosadit, aby mohly znečišťovat životní prostředí. Proti právům, která chrání životní prostředí, stojí požadavek, aby se ty státy mohly ekonomicky rozvíjet. To je debata, která se má vést na půdě OSN, co jsou ty priority. Jinak budeme mít pocit, že kdo řekne lidské právo, tak musí být okamžitě respektován. Musíme se vrátit mimo oblast politiky. Jak byste chtěli jinak pochopit například ideu sociálního nebo zdravotního pojištění? Ta přece vychází z bazální solidarity mezi lidmi. A ta je předpolitická.
Společnost musí ženy vnímat jako plnohodnotné partnerky, šéfové, političky
V debatě v Blansku jste také řekl, že „rovnost pohlaví je nemožná“…
Já se o tom už nebudu bavit. Já si vážím toho, že jste si ji vyslechli, omluvil jsem se. Proč mě z toho teď zkoušíte?
Bavíme se o věcech, které mají obecný rozměr. Jak jste to tedy myslel s rovností mužů a žen?
Muž a žena jsou od přírody – a záměrně říkám od přírody – uzpůsobení každý trochu jinak. Dělat mezi nimi rovnítko z biologického hlediska nejde. Z hlediska občanského ano. Jsou si rovni před zákonem. Není možné ale lidem namlouvat, že si mohou zvolit pohlaví a vytvářet nějakou třetí kategorii, jak to vidíme v některých zemích.
Podle vás například transsexuálové neexistují?
Ne, já myslím neutrální pohlaví. Já jsem tady včera seděl s jedním gayem a ten mi říkal, že když byl ve Švédsku, byly mu dost nepříjemné společné záchody. Nestavme témata, která nás rozdělují, tak, že na jedné straně budou heterosexuálové a na druhé homosexuálové.
Muž a žena jsou si rovni před zákonem. Role žen a mužů například ve výchově je ale rozdílná. Maminka tam má nezastupitelnou roli už proto, že dává život. Ale bez muže to nedokáže.
Žena je těhotná devět měsíců, to neznamená, že musí strávit další tři roky na rodičovské.
Mě uráží, když se k nějaké ženě z mého týmu někdo chová neuctivě. Sexismus existuje a já se za to jako muž styděl. Já jsem byl s dětmi doma, byl jsem u porodu. Dát možnost ženám vrátit se do práce nebo mužům, aby se starali o děti, je dobře. Zařadit ženy do normálních rolí ve společnosti.
Proč nemáme žádnou ženu kandidátku? Sexistické prasátečko vyhrál současný prezident. Musíme si sebekriticky přiznat, že i na nejvyšších místech jsou lidé, kteří se chovají neuctivě k ženám. Společnost musí ženy vnímat jako plnohodnotné partnerky, šéfové, političky. Já jsem před začátkem své kampaně nevěděl, že sexismus je celospolečenský problém. Česká republika potřebuje hrdé, sebevědomé ženy a já na ně čekám.
Co byste tedy dělal prakticky pro rovné příležitosti žen a mužů?
Já jsem měl ve svých týmech vždycky ženy. V mém současném týmu jsou ze dvou třetin ženy. Některé ženy mi taky psaly a děkovaly za to, že jsem je během mateřské zaměstnal, protože jiní by to neudělali. Potřebujeme ženy v politice v mnohem větší míře než dnes. Musíme to udělat na základě konkrétních politických kroků.
Jaké kroky to jsou? Podporujete kvóty?
Já bych chtěl, aby tam bylo žen víc, než předepisují kvóty.
Jak toho jako prezident docílíte?
Jestli současný prezident dostal Sexistické prasátečko, tak já hlásám, že je tento kurz potřeba změnit. Kolik žen ve funkcích okolo prezidenta je dnes? Mizivě málo. Možná i proto, že tam pro ně chybí zázemí. Na Hradě není školka ani dost částečných úvazků. Třeba budu mít i kancléřku. Oslovuji zkušené ženy, matky od rodin.
Varujete před hoaxy a fake news. Když jste však v Blansku mluvil o adopcích gayů homosexuály, úplně stejně jste využil emocí přítomných při argumentu, kdy jste tvrdil, že homosexuálové na magistrátu rozhodují o adopcích gayů. To je však nepodložené a alarmující tvrzení. Ve skutečnosti je magistrát jednou z institucí, které se na procesu adopcí a osvojování podílejí a o samotném výsledku rozhoduje nezávislý opatrovnický soud. Neměl byste si dát dávat větší pozor na svá vyjádření, kterými můžete destabilizovat nálady ve společnosti?
Beru to jako poučení a vězte, že si na to budu dávat pozor.
