Favorit Coupé se měl pyšnit italským designem, třídveřovou karoserií s bezrámovými okny, hliníkovými koly, především ale měl mít příchuť auta navrženého s lehkým sportovním charakterem.
Státní podnik AZNP, někdejší předchůdce Škody, dostal v roce 1982 z nařízení vlády úkol vyvinout zcela nový automobil. Zajímavé bylo, že přímo ve vládním usnesení byla zmínka o tom, že „vůz bude mít karoserii italského stylu“, což se nakonec ukázalo být šťastnou poznámkou.
Také díky tomu mohli tvůrci oslovit Nuccia Bertoneho, který byl ochoten začít pracovat na novince prakticky okamžitě, dokonce bez smlouvy. Příprava kontraktu byla komplikovaná sama o sobě, nemluvě o zkostnatělém systému socialistického Československa, takže než byla dohoda v červnu 1983 podepsána, měl Bertone při návštěvě v aktovce první skici.
Centro Stile Bertone mělo dostat za svou práci 28 milionů korun, přičemž za tyto peníze byli Italové ochotni navrhnout nejen základní model, tedy pětidveřový hatchback, ale také sedan, třídveřové kupé, interiér a vyrobit rovněž díly na několik karoserií prototypů.
S jak šibeničními termíny všichni pracovali, kolik problémů návrhářům dělaly kupříkladu obrovské přední světlomety o výšce 160 mm a jak náročné bylo přepracování karoserie právě kvůli nim, by nepochybně vydalo na další samostatné články. Nám bude pro tuto chvíli stačit konstatování, že se Bertoneho lidé poprali s touto zakázkou se ctí a jedním z aut, které z této spolupráce vzešlo, byl typ Š 738, tedy třídveřová varianta Favoritu.
Předobrazem tohoto automobilu se stala maketa v měřítku 1:4, kterou u Bertoneho vyrobili v roce 1985 a pochopitelně celá série ilustrací. Ještě téhož roku vznikly ve vývojovém oddělení v Mladé Boleslavi z těchto základů první výkresy, přičemž všechny podklady byly přesunuty v lednu 1986 do Kvasin.
Právě zde bylo auto takzvaně rozkresleno a připraveno pro stavbu prvního funkčního vzorku. Už koncem roku byla hotová karoserie, zatímco celý vůz byl smontován v dubnu 1987. Kupé bylo pochopitelně postaveno na standardní platformě s rozvorem 2450 mm, rozchodem předních kol 1400 mm a 1365 mm těch zadních.
Jak sami vidíte, příď byla prakticky stejná jako u výchozího auta, nicméně už přední okno bylo skloněno pod ostřejším úhlem, přední dveře byly prodlouženy a zajímavě vypadala především bezrámová okna. Tradiční kliky nahradily páčky ukryté v prolisu těsně za dveřmi podobným způsobem, jako si jistě mnozí z vás pamatují u Fiatu Uno.
Pozoruhodně byly vyřešené rovněž prostřední sloupky. U Bertoneho je navrhli tak, že byly zvenku normálně viditelné, zatímco škodovácká konstrukce počítala se sloupky překrytými bočními skly. Nucciovi se při návštěvě v květnu 1987 dané řešení líbilo, ostatně stejně tak i samotný vůz. Tvrdil dokonce, že kupé by mohlo být hitem typové řady Favorit.
Co se na karoserii rovněž neobjevilo, byly plastové ochranné panely na bocích, a pokud srovnáte maketu s finálním autem, zjistíte, že chybí také lakování spodních částí obou nárazníků. Tím ale změny nekončily. Třetí výklopně dveře měly jiný sklon a jejich práh končil u linie spojující horní hranu zadních sdružených světel.
