České firmy využívají různých zajišťovacích instrumentů v boji s neplatiči. Mají propracované interní postupy a používají třeba i bankovní platební záruku a akreditiv. Potíž je v tom, že tyto nástroje vyžadují součinnost odběratele a jsou finančně náročnější. „Naopak pojištění pohledávek součinnost odběratele nevyžaduje a pojistné se pohybuje ve zlomcích procent z pojišťovaného obratu,“ tvrdí Hynek Rasocha z Renomia.
S chováním českých firem prý zatím nehnula ani řecká krize. České firmy jsou navíc při výběru pojistných produktů docela nevyvážené: Na jedné straně se takřka všichni chrání proti živelným pohromám, krádežím či vandalismu, na straně druhé mají tendenci podceňovat například přerušení provozu či stažení výrobku z trhu.
Radši proti vichřici než uzavření provozu
„Samozřejmě platí, že se firmy častěji potýkají s krádežemi či s například poškozením střechy vlivem vichřice. Ovšem přerušení provozu často definitivně ohrozí životaschopnost celé firmy,“ dodal ředitel oddělení péče o klienty Renomia Robert Krátký.
Zajímavé je to pak v Česku s pojištěním moderních hrozeb, tedy například útoku hackerů. Nabídka pojištění v této oblasti je v tuzemsku prý stále velice omezená a zájemci o tento druh pojištění, zejména pro případ rizika ztráty či zneužití vlastních dat, se prý musí často obracet na makléřské společnosti, které spolupracují se zahraničními pojistiteli.
Pojištění kybernetických rizik, které zahrnuje riziko odpovědnosti pojištěné firmy vůči svým klientům za únik a případně zneužití osobních údajů, dat či informací z informačního systému, ať už náhodou či vlivem nedbalosti či cíleným útokem hackera, v současnosti nabízí na českém trhu pouze jediná pojišťovna. Navíc české firmy a podnikatelé mají na rozdíl od běžného evropského standardu stále tendenci podceňovat smysl tohoto pojištění.
