Šedesát procent oslovených rodičů uvedlo, že kapesné dávají svým dětem pravidelně, a to nejčastěji jednou měsíčně. „Mnoho rodičů řeší tuto povinnost zadáním trvalého příkazu v bance, aby si dítě zvyklo na pravidelné datum ‚výplaty‘ a naučilo se peníze vhodně rozložit do celého měsíce,“ vysvětluje průzkum.
Představa mladých o adekvátní výši kapesného se ale neshoduje s představou rodičů: vytoužená částka teenagerů je až dvakrát vyšší, než kolik reálně od rodičů dostávají, a to nehledě na velikost města, ve kterém žijí. Nejvyšší kapesné platí rodiče dětem ve velkoměstech nad sto tisíc obyvatel (průměrně 698 korun měsíčně) a v nejmenších obcích s méně než pěti tisícovkami obyvatel (průměrně 667 korun za měsíc).
Jen čtvrtina teenagerů si při nedostatku peněz hledá brigádu
Polovina mladých svoji ekonomickou realitu v okamžiku nedostatku prostředků řeší jednoduše uskromněním se. Jen zhruba čtvrtina z nich se odhodlá k hledání přivýdělku či pravidelné brigády, kterou má až polovina takto aktivních dětí/studentů.
Při překročení stanoveného rozpočtu se pak zhruba pětina teenagerů dál spoléhá na rodiče, kteří jsou pak zpravidla tolerantní – pokud dítě potřebuje prostředky na nějakou důležitou věc, až kolem 54 procent rodičů je ochotno sáhnout do kapsy. Kolem sedmnácti procent rodičů však praktikuje tvrdý sparťanský přístup: pokud teenagerovi prostředky nevyšly, má jednoduše smůlu a musí počkat.
Tito mladí většinou stále bydlí u svých rodičů, takže jim odpadá starost o náklady na bydlení a stravu a používají kapesné pouze pro osobní potřebu. Většina dětí zároveň uvádí, že jim rodiče platí účet za telefon a internet a také oblečení.
