Kořeny vývoje těžkého nákladního vozidla Tatra 813 sahají do přelomu padesátých a šedesátých let, ale první exemplář, jímž byla zahájena výroba tohoto modelu byl dokončen v pátek 24. března roku 1967.
Kopřivnická automobilka Tatra v roce 1960 naplno rozjížděla sériovou výrobu vozidel modelové řady 138, ale v konstrukční kanceláři pobočného závodu Bánovce nad Bebravou se tehdy již pracovalo na vývoji funkčního podvozku pro budoucí modelovou řadu 813.
Výsledkem tohoto vývoje se stal čtyřnápravový podvozek s pohonem všech kol, který využíval řadu komponentů ze sériových vozidel a nebyl vybaven kabinou. Řidič a jeho případní spolujezdci byly zcela vystaveni nepřízni počasí na sedadlech umístěných nad blatníky předních kol.
S ohledem na vytížení slovenského podniku výrobou vozidel modelových řad 111 a 141 byl ovšem tento vývoj na nějakou dobu utlumen a s plně funkčním podvozkem probíhaly jen občasné jízdní testy.
Oficiální obnovení vývoje osmikolové Tatry 813 se odehrálo začátkem roku 1964 a začalo se víceméně znovu a již koncem tohoto roku měla automobilka k dispozici čtveřici nových prototypů. Zachována samozřejmě zůstala tradiční koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami v kombinaci se vzduchem chlazeným vznětovým motorem.
Pátek 24. března roku 1967 se pak stal dnem, kdy byla dokončena první Tatra 813 z padesátikusové ověřovací série, na níž již navázala sériová produkce.
Tatra 813 se od dosavadní produkce kopřivnické značky odlišovala na první pohled trambusovou kabinou, jednomontáží širokoprofilových pneumatik na všech nápravách se systémem jejich centrálního dohušťování i za jízdy a vyprošťovacím navijákem.
Kompletní fotogalerie na webu Auto.cz>>>
K pohonu Tatry T 813 sloužil vzduchem chlazený vznětový dvanáctiválec T 930, který navazoval na osmiválec T 8928 a z objemu 17,64 litru poskytoval výkon 184 až 199 kW při 2000 min-1, zatímco maximální točivý moment se pohyboval okolo 990 N.m při 1300 min-1.
Na vzduchem chlazený dvanáctiválec navazovala pětistupňová převodovka a dvě redukce. Díky tomuto řešení měl řidič Tatry 813 k dispozici dvacet rychlostí pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad.
