Audi uvedlo model A7 Sportback na trh v roce 2010 jako zajímavou alternativu k luxusním tříprostorovým sedanům A6 a A8. Na rozdíl od nich má dvouprostorovou karoserii s výklopnou zadní stěnou – je to tedy vlastně liftback, stejně jako třeba Škoda Octavia.
Loňský facelift přinesl řadu menších zlepšení. Erbovní maska „Single Frame” je teď vytesaná z rovných přímek a v kombinaci s ostřeji řezanými světly dává modelu A7 techno vzhled futuristického konceptu. Nemalou zásluhu na tom má i vnitřní struktura LED světlometů s charakteristickým světelným podpisem v každém z mnoha režimů.
Boční silueta zůstává nezměněna, zatímco na zádi se opakují designérská kouzla s LED svítilnami. Ve spojení se zvýrazněnými horizontálními přímkami tak A7 zezadu vypadá širší, pevněji rozkročená a daleko lépe „vyrýsovaná“ než dosavadní model, který působil poněkud baculatě.
Automobilka z Ingolstadtu upravila v rámci modernizace nabídku motorů. Zájemci o benzínové motory přijdou docela zkrátka, nechtějí-li investovat do sportovních verzí S7 a RS7. Audi jim nabízí jen motor 3.0 TFSI o výkonu 245 kW. Zato diesel 3.0 TDI je k mání hned ve čtyřech variantách. Kromě už zmíněné ultra je to 160 kW, 200 kW a nakonec vrcholná varianta, která poháněla i testovanou A7: 3.0 biTDI quattro.
Šest válců, dvě turba
To „bi“ v označení znamená biturbo, dvojici turbodmychadel. Jedná se o stejný motor, který na nás udělal dojem v Audi SQ5, zde ale podává ještě vyšší výkon. Dosahuje hodnoty 235 kW (320 koní) v 3900-4600 ot./min., zatímco točivý moment neklesá pod maximálních 650 Nm od 1450 až do 2800 ot./min.
V interiéru nedošlo v rámci modernizace k žádným velkým změnám, nechceme-li za takové považovat nové kombinace barev a materiálů. Celkové vyznění beztak záleží na tom, jaké dekorační lišty a čalounění vyberete z rozsáhlé nabídky příplatkových položek. Palubní deska se nijak neliší od té v A6, což by mohla být špatná zpráva, kdyby ovšem A6 nehrála v tomto ohledu vyšší soutěž než pětkové BMW i Mercedes třídy E.
Jako řidič máte před sebou velký, do šířky roztažený přístrojový štít s dvojicí analogových ciferníků, rozdělených velkým barevným displejem. Ten může zobrazovat nejen údaje palubního počítače, rozhlasové stanice nebo grafické symboly navigace, ale třeba i kompletní navigační mapu Google Earth.
LED místo xenonů
Sedadla v testované A7 nebyla tak opulentní, jako umí mít třeba A8, ale komfortu sezení i na velmi dlouhých cestách nebylo co vytknout – mimo jiné i díky nastavitelné délce sedáku. Nebudeme se rozplývat nad tím, že tříramenný sportovní volant padne dobře do ruky, protože není rok 1987, a raději už zapátráme po startovacím tlačítku.
Vynikající motor
Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše. Tohle je pro mě nejlepší šestiválcový diesel, jaký se dnes dá koupit. Ano, konkurence má u turbo víc a ještě impozantnější parametry, ale jejich überdiesel syčí, hučí a bručí – inu, jako diesel. Nehledě na to, že v praxi nejede zase tak oslnivě, jak čísla naznačují. 3.0 biTDI má příjemně ostrou a přitom plynulou odezvu na změnu polohy plynového pedálu, velmi kulturní chod napříč celým pracovním rozsahem otáček a především působivou akustiku. Tiše ševelí při plachtění levým pruhem dálnice a při zrychlování podmanivě bručí. Typických zvukových projevů silně dopovaného dieselu se od něj nedočkáte.
Spotřeba paliva je nepřímo úměrná vaší schopnosti odolávat svádění, které na vás motor zkouší. Výmluvnější než jakékoliv izolované experimenty je údaj v dlouhodobé paměti palubního počítače. Od posledního resetu najelo auto 5357 km, během kterých se za jeho volantem střídali různí řidiči, a dlouhodobá spotřeba byla 10,2 l/100 km. To odpovídá tomu, že s takto motorizovanou A7 se nikomu nechce jezdit pomalu.
V zatáčkách překvapí
Už technicky příbuzná A6 jezdí moc hezky, o několik úrovní lépe než kterákoliv z předchozích generací. „Placatější“ A7 má ale fyzikální výhodu nižšího těžiště, což jí v kombinaci s adaptivní funkcí pneumatického pérování dává ještě lepší odolnost vůči nežádoucím přenosům váhy okolo podélné osy a ještě silnější mechanickou přilnavost. Přenos hnací síly zajišťuje mezinápravový diferenciál Torsen s rozdělením točivého momentu mezi nápravy 40:60. V případě, že kola na opačné nápravě mají nulovou trakci, může systém přenést až 70 % momentu dopředu, respektive až 85 dozadu.
Navzdory velikosti auta se tak můžete protáhnout zatáčkami opravdu enormní rychlostí, pokud se tedy nejedná zrovna o úzkou ostrou vracečku na horské silničce třetí třídy, kde bude limitujícím faktorem vždy spíš absolutní hmotnost a velikost. A7 se přitom nehoupe, nekývá okolo osy přední nápravy a nesnaží se hrnout po tečně ven.
Řízení? Ano, mohl bych teď napsat dva odstavce o tom, jak netelegrafuje do dlaní trojrozměrnou mapu silnice, že jeho odpor ej chvílemi jasně umělý a kdesi cosi, ale řeknu vám to jinak. Za celý ten týden, co jsem s A7 jezdil, mi ani jednou nepřišlo na mysl „Ježíš, to auto by potřebovalo lepší řízení“. Je precizní, přímé, rozumně vyvážené a jak je u velkých Audi už dlouho zvykem, zcela prosté přenosu rázů a točivého momentu od předních kol. Náročně konstruovaná přední náprava totiž účinně odděluje příčné síly od podélných.
Věcí odveze hodně ale…
Pokud se někdo rozhodne dát modelu A7 přednost před A6, asi tak neučiní kvůli praktičnosti. Od pohledu je jasné, že hlavně s kombíkem Avant nízké rádoby kupé nemůže v přepravní kapacitě soupeřit. Jestli ale ve Sportbacku spatřujete jen hezkou nepraktickou věc, budete jejími užitnými vlastnostmi příjemně překvapeni. Skládací kočárek a několik velkých cestovních zavazadel se pod její páté dveře vejde jako nic. A díky kombinaci sklopných zadních sedadel a velkého nakládacího otvoru můžete klidně zamířit i do obchodu s prémiovým naplocho baleným nábytkem, pokud něco takového existuje.
Jestli něco omezuje využitelnost A7 v roli plnohodnotného rodinného vozu, není to její zavazadlový prostor, ale prostor pro cestující vzadu. Nízká a klesající střecha nebude vadit průměrně vzrostlým ženám a samozřejmě ani dětem, ale vytáhlý teenager už může mít smůlu. Ani místa pro nohy není tolik, kolik by mohl někdo očekávat při pohledu na majestátní vnější rozměry auta, ale na druhou stranu ho určitě není méně než třeba v modelech střední třídy.
Tvarování zadních sedadel i mohutnost středového tunelu dávají jasně najevo, že přeprava tří cestujících bude úkonem sice možným, ale nikoliv radostným. A nastupování do nízké karoserie může být pro starší cestující s omezenou pohyblivostí krajně obtížné. To samosebou platí o každém nízkém autě včetně všech „čtyřdveřových“ pseudokupé. Zde to zdůrazňujeme právě proto, že kvůli velkému a praktickému kufru by si někdo mohl vybrat A7 jako rodinné auto a pak zjistit, že s ním příbuzní nechtějí jezdit. Což, na druhou stranu, může být i výhoda…
Sériová výbava není vůbec špatná. Pokud jste připraveni odolat svodům příplatkové výbavy, stále se nemusíte vzdávat například parkovacích senzorů, tempomatu, Bluetooth, dvouzónové klimatizace, elektricky ovládaných pátých dveří, sedadla řidiče s elektricky nastavitelnou bederní opěrkou, voliče jízdních režimů Audi Drive Select nebo litých kol o velikosti 17 palců. Milým bonusem je, že standard obsahuje i LED světla.
| Audi A7 Sportback 3.0 biTDI quattro: Verdikt |
|---|
| Facelift možná modelu A7 nepřinesl žádnou opravdu zásadní změnu, ale „A6 liftback“ pořádně prokoukl a dočkal se kombinace parádního über-dieselu s výbornou převodovkou. Je jasné, že mu to mohlo jen prospět, a také ano. Přinejmenším v testované konfiguraci nabízí A7 kombinaci skvělé dynamiky, překvapivé ovladatelnosti, vysoké kultury jízdního projevu a nečekané praktičnosti. Pokud nepotřebujete vozit vzadu dospělé lidi, dává jako stylovější a prestižnější varianta k sedanu A6 a kombi A6 Avant perfektní smysl. |
