Plazi jsou zde chováni na jídlo a k využití v tradiční medicíně, což představuje příjmy v řádech milionů dolarů pro vesnici, jež by se normálně spoléhala jen na zemědělství.
„Jsme v Číně hadí vesnice číslo jedna, takže nemůžeme spoléhat jen na jeden druh hadů,“ vysvětluje šedesátiletý rolník Jang Chung-čchang, který chov hadů v obci zavedl. „Zkoumáme spoustu druhů hadů a metody jejich chovu,“ dodal.
V roce 1985 začal Jang prodávat obchodníkům se zvířaty hady, které ulovil v oblasti. Brzy ale dostal strach, že divoce žijící hadi takto z přírody vymizí, a tak se pokusil hady chovat doma. Za tři roky se mu podařilo vydělat jmění - a mnoho sousedů se rozhodlo jeho úspěch napodobit.
Jang nyní založil vlastní firmu, aby jeho obchody byly oficiální a také aby mohl dělat výzkumy ke zlepšení svých produktů sahajících od sušených hadů přes hadí prášek až po hadí víno a hadí polévku, které se pijí k posílení imunity.
„Naše originální chovná metoda byla schválena a uznána provinčními úřady. Jsme vnímáni jako korporace spolupracující s rodinami rolníků,“ uvedl Jang.
Původně vesničané jednoduše dali hadího samce a samičku k sobě a čekali, až se rozmnoží, nyní již ale pečlivě studují způsoby rozmnožování hadů, vybírají kvalitní samice, věnují pozornost jejich potravě i tomu jak nechávat zrát vajíčka, aby se zvýšilo procento jejich přežití.
Poptávka roste
Díky rostoucí poptávce po hadích produktech mají nyní vesničané v C'-s'-čchiau roční příjem ve výši desetitisíců dolarů.
Šestačtyřicetiletý Jang Siou-pang chová doma hady již více než 20 let a jeho roční příjem neustále roste. „Poptávka po tradiční čínské medicíně je teď hodně velká. Když hada usušíme, většinu těla, včetně jater a žlučníku, pošleme do továren na výrobu léků,“ vysvětlil. Podle Janga jdou ale výrobky z jeho vesnice již i na export do Spojených států, Německa, Japonska či Jižní Koreje.
Milionový byznys vesnice C'-s'-čchiao je pochopitelně terčem závisti jiných venkovských komunit. Ale konkurovat je těžké, a navíc jde o riskantní povolání. Chovatelé hadů přiznávají, že byli již několikrát uštknuti, dokonce i smrtelně jedovatými hady, a zachránila je jen rychlá injekce.
Pětapadesátiletý Jang Wen-fu vzdal chování jedovatých zmijí poté, co ho jedna z nich uštkla. „Pak už jsem se dál chovat zmije neodvážil. Ještě dnes mi nahánějí hrůzu,“ říká a popisuje, jak mu paže po útoku mohutně opuchla. „Život je drahocenný, vydělávání peněz je druhotná záležitost,“ konstatuje.
