Připomnělo mi to, co nám jednou řekla profesorka psychologie: výzkumy ukazují, že ve více než 70 procentech případů je chybou měnit svou původní odpověď v testu — mozek už se zhostil své úlohy dodáním správné odpovědi, ale to vaše srdce se rozhodne nevěřit mozku a správnou odpověď zavrhne. Statistiky této profesorky vypovídají méně o síle našeho intelektu a více o síle našich pochybností o sobě.
Důvodů, proč o sobě pochybovat v cizím jazyce, je řada. Tak zaprvé se můžete dopustit chyby, které já říkám „howlers“— chyby tak do nebe volající, až se stává (polknutí!) nesmazatelnou. Zrovna minulý týden jsem mluvil s někým o náboženství a vykládal jsem mu cosi o chudákovi nešťastníkovi, co uvízl „v sektu“ místo “v sektě“. (Teď se nemohu ubránit, abych před sebou neviděl smutný obličej dotyčného přimáčknutý ke sklu.) Ale i když se dokážeme vyvarovat toho, že ze sebe uděláme úplné blázny, šance, že něco zpackáme, je pořád značně vysoká.
Dá se říct, že mluvit cizím jazykem je jako chodit po visutém laně, procházet se minovým polem nebo vydat se na speleologickou výpravu do jeskyně se skomírající baterkou. Může to být pěkně strašidelné.
A přece si myslím, že většina z vás má za sebou dost zkušeností na to, aby věděla, že sejdou-li se správný člověk, okolnosti nebo atmosféra, jsou i takové chvíle, kdy veškeré pochybnosti vyprchají a vy náhle zjišťujete, jak je mluvení snadné a jak jste se svým řečnickým výkonem náramně spokojení. Pokud takovou zkušenost máte, víte, že to nebylo tím, že byste snad najednou pobrali víc rozumu, jen jste si na chvíli zapomněli nedůvěřovat. V této souvislosti se také hodně mluví o vysoce prospěšných účincích alkoholu.
Nemám žádné kouzelné řešení, jak byste si mohli zvýšit sebejistotu, vyjma toho, abyste trpělivě vyhledávali situace, kdy se cítíte ve větší pohodě. Co vám ale mohu říct, je, že jsem si tím sám prošel. Nejzvláštnější situace byla, když jsem ve snu česky konverzoval s kamarádkou. V jednu chvíli jsem něco říkal, a nebyl jsem si jistý, jestli je to správně. O pár dní později, když jsem tu kamarádku potkal doopravdy, jsem se musel hodně držet, abych se nezeptal: „Poslouchej, pamatuješ si, jak jsem s tebou před pár dny mluvil ve snu?“
