Kohák zažertoval o ukradeném telefonu v souvislosti s interpretací písně romské zpěvačky Věry Bílé v podání Ivany Chýlkové. A vzápětí to pěkně schytal. To je do značné míry v pořádku, protože právo kritizovat hloupý vtip by nemělo být upíráno nikomu. Oproti Kohákově vcelku nezáludné snaze o „lidovou notečku“ je však skutečně hloupým vtipem následná omluva Novy. Televize pořad nevysílala v přímém přenosu, ale měla ho předtočený. Pivní humor své sobotní cílovky tak podráždila s rozmyslem a její následné omluvy pachuť trapnosti jen znásobily. Ať už jakkoli absurdní požadavek Věry Bílé na milionové odškodné to pak celé završil v duchu příslovečné ozvěny volání do lesa.
Osvětová bouračka
V Poslanecké sněmovně vzplál boj o zachování billboardů u silnic. Původně měly do září příštího roku zmizet, protože je řada dopravních expertů považuje za nebezpečné. Část poslanců však vyvolala debatu o jejich zachování a například podle Pavla Čiháka (ANO) na nich nemusí být jen „nějaké kočky“, ale třeba dopravní prevence. Bourat při louskání pouček o bezpečné jízdě by bylo jistě smysluplnější než při pohledu na poodhalená ňadra. Doufejme, že se konečné rozhodnutí opře o poněkud věcnější argumenty.
E-shop za pětikilo
Chcete si vybrat zboží z IKEA v pohodlí domova? Klidně to udělejte, pokud jste ochotní jet si pro ně jen do pobočky na Zličín a nikam jinam a zaplatit navíc pětistovku. Zhruba takhle funguje první etapa spuštění dlouho očekávané možnosti nakupovat věci z IKEA on-line. Vtip? Kdepak. IKEA to myslí vážně. Ale vlastně na tom nic až tak divného není. Bezpochyby skvělý a léty prověřený koncept nábytkového království je přece založený na nutnosti dostat zákazníka do obchodu.
Jdete si pro stoleček, ale kdo by při cestě do samoobslužného skladu odolal pokušení přihodit do žluté tašky svíčičku, hrníček, výhodné balení žárovek nebo úžasné povlečení na postel? A samozřejmě nelze minout restauraci s masovými kuličkami. IKEA tedy v duchu chytré horákyně e-shop sice tak nějak spustí, protože si to doba žádá, ale zároveň vytvoří nenápadnou bariéru, kterou většina Čechů neskousne. Klobouk dolů.
Kuřecí skandál
O síle sociálních sítí se přesvědčil řetězec KFC. Ohlas na službu, u níž zákazník sice nic neplatí za rozvoz, ale o to víc je mu naúčtováno za samotná kuřata, vyvolal spoustu komentářů o zpackané kampani a nezvládnuté krizové komunikaci. Otázkou je, zda byla opravdu zpackaná a nezvládnutá. Facebook je kromě jiného i hlásnou troubou nevyslyšených. Nekonečný prostor pro zviditelnění nacházejí v tamních diskuzích všichni ti lidé se zvláštní potřebou sdělovat světu, co by sami nikdy nevzali do úst a za jak nechutné zlo je nutné ta smažená stehna a křídla považovat.
Člověk se při čtení nestačí divit, do jakých detailů mají apoštolové zdravé výživy zvládnuté veškeré chuťové nuance nenáviděného produktu a jak moc jim obalovaná drůbež s logem plukovníka Sanderse leží v žaludku. Celá ta vlna frustrovaného trollingu vyvolává bezmála soucit s nešťastným fastfoodovým řetězcem. A vyvolá-li rovněž vlnu solidarity pojídačů smažených křidýlek, tak jakápak zpackaná kampaň!
| Čtěte v nové Strategii |
|---|
| Článek vychází v letním čísle měsíčníku Strategie, kde si dále můžete přečíst rozhovor s ředitelem Albatros Media Václavem Kadlecem, rozsáhlé téma o tom, co všechno vezou Češi na olympiádu do Ria z hlediska marketingu, článek o ikonické značce Vespa, jež slaví svěží sedmdesátku nebo portrét Kryštofa Muchy, výkonného ředitele karlovarského filmového festivalu. |
| Strategie vychází 24. 6. 2016. |
