Nejupřímnější je Jana Bobošíková, která rezignovala na jakoukoliv stylizaci, ať už prostředím, nebo skoro i střihem. Prostě si tam stoupla a odkecala to. Pragmatická šéfka na egotripu.
Táňa Fischerová se stylizovala maličko, jen volbou prostředí. Idealistka, zřejmě ale nikoliv chorobná. Bohužel si neuvědomila, že není listopad 1989, jinak by to zabralo totálně.
Jiří Dienstbier nechává mluvit ostatní, mluví i sám, stylizuje se opět jen volbou prostředí, kulisou Prahy. Je mi dost líto, že odbyl styling, tedy výběr oblečení. K němu by mi sedlo něco vyloženě stylish, oblek a kabát od Prady například.
Karel Schwarzenberg je ve spotu vidět chvilku, přiměřeně. Nemluví. Podle mě to vyhrál, protože mluvit nemusí, mluví za něj jiní. Testimonial v tomhle případě funguje perfektně.
Vladimír Franz stylizuje všechno. Prostředí, herce, sám sebe. Pojal spot jako zenový koan. Pochopit se to nedá, ale dá se na to naladit. Pokud bereme Franze jako jedinou alternativu (není politik), tak tohle bezchybně zasáhne všechny, kdo jsou naštvaní na českou politiku a zároveň snesou Franze jako osobu.
Miloš Zeman stylizuje všechno ke svému obrazu, bezchybná kamera a střih a – kupodivu – obecná fráze o jediné svíčce, ačkoliv všude říká, že nemá obecné fráze rád. Záběr na les trvá asi vteřinu a je bezchybně komponovaný a nasnímaný. Podle mě tenhle záběr je to, co si podvědomě odneseme z klipu jako náladotvorný prvek.
Extrémem je Jan Fischer, jehož spot je jen silná stylizace bez obsahu. Zkuste si otevřít libovolnou fotobanku a vyhledat fotky podle zadání „business“. Vyzvednout musím zejména gestikulaci „3D graf“, nebo – jak poznamenal Jaroslav Plesl – „startující Gripen“. Když už nic jiného, tohle gesto zlidovělo, aspoň u nás kluků, co spolu chodíme.
Strategie požádala několik odborníků na reklamu o názor na televizní spoty prezidentských kandidátů. Najdete je v tištěné verzi časopisu, který vychází 25. ledna. Jedním z oslovených byl i Marek Prchal, idea maker a sloupkař Médiář.cz. Jeho pohled berte jako malou ochutnávku.
