Odkud čerpáte denní příděl informací?
Sypou se na mě odevšad. Před 18 lety jsem začínal v redakci zpravodajství České televize a od té doby jsem si v podstatě navykl na denní informační režim, který začíná ranním monitoringem a končí zprávami z agentur, co zapípají na dobrou noc v telefonu. Do jisté míry je to závislost, ale zároveň profesní nutnost. Dříve jsem miloval začíst se do renomovaných zahraničních novin a kochat se tím, jak úžasné je podívat se na řadu věcí vnějšíma očima, jako bývalý diplomat jsem to měl i v popisu práce, teď se mi to ale už dlouho nepodařilo.
Jaká reklama vám v poslední době nejvíc vadí, jaká je naopak oblíbená?
„Vadí“ je silné slovo, ale stále se nějak neumím ztotožnit s reklamou, která míří na děti. Mám tři v různém věku a vidím, jak citlivě na ni reagují, nerozlišují účel sdělení, nemají šanci pochopit, že nejde o další krátkou pohádku nebo že vše, co se v ní říká, je pouhá hyperbola. Přijde mi proto fajn, že například na Déčku žádná reklama není, přestože zájem klientů o ni je logicky obrovský.
Jaké jsou vaše nejoblíbenější značky?
Jako kluk jsem byl fascinován značkami výrobců automobilů, a dokonce si překresloval jejich loga. Dnes nic podobného nemám, ale obdivuju firmy, které nevyrábějí ve velkém, nemají marketingovou podporu, ale jejich tradice a výrobky přežily staletí.
Co pro vás osobně znamená obor, ve kterém působíte?
Na komunikaci si snadno vybudujete závislost, je to totiž nesmírně dynamická oblast, permanentně dostáváte nové podněty, musíte se jim přizpůsobovat, předvídat je, odhadovat další vývoj. Stále jste v napětí a drží vás to ve střehu. Každý den čeká překvapení a nová výzva. Navíc je Česká televize všem doslova na očích a diváci i odborná veřejnost jsou velmi kritičtí. Nikdy nemůžete polevit. Ale baví mě to.
Kde byste si přál být ve své kariéře za deset let?
Chtěl bych dělat něco jiného, zpomalit a věnovat čas tomu, co musím nyní pro práci zanedbávat: rodině, sportu, přátelům, zahradě, knihám. Protože ale tak nějak tuším, že tenhle plán nemá moc šancí na uskutečnění, rád bych za deset let věděl, že zkušenosti, které jsem za tu dobu nasbíral, můžu plně uplatňovat. To je pro mě důležitější než název pozice, kterou budu zaujímat. Třeba budu učitelem, což jsem vlastně kdysi chtěl…
