Slavná „tatra osmička“ sloužila v armádě i vysokým státním úřadům, jela kolem světa a vlastnili ji důležití lidé. V první řadě šlo ovšem o technický a designový skvost.
Tatra 87 se stala nástupcem prvního sériového proudnicového vozu z Kopřivnice, typu 77. Reprezentovala předválečný a vlastně i krátce poválečný vrchol nabídky aerodynamických modelů.
Pokračovala v jeho koncepci „vše vzadu“, ale byla oproti němu mnohem oblejší a hlavně už se vyráběla ve větších sériích, vznikalo i několik stovek exemplářů ročně. Na vzniku a vývoji se kromě technického ředitele Hanse Ledwinky podílel hlavně Erich Übelacker a částečně i Ledwinkův syn, rovněž Erich.
Ač Tatra, tehdy součást Ringhofferova koncernu samozřejmě sídlila na československém území, německy mluvili nejen konstruktéři (Ledwinkové byli Rakušané, Übelacker český Němec), ale i vedení závodu a zhruba 80 procent úředníků. Pouze mezi dělníky zněla z větší části naše mateřština.
